Systém je entita definovaná na objektivní realitě. Y = C; Y = C + S; Y = C + Ig. Z toho vyplývá, že Ig = S. Chápete to? Že ne? Já taky ne.
Abyste rozuměli, začala jsem chodit do školy. Dnes jsem absolvovala první tříhodinovou přednášku Makroekonomických studií. Během první hodiny jsem se snažila rozpomenout, jaký že je vlastně rozdíl mezi makroekonomií a mikroekonomií. Zbytek přednášky jsem

Dneska mi kamarádka poslala mail s oslovením mou prastarou přezdívkou. Už jsem na ni úplně zapomněla. Všechny přezdívky, které dostávám, jsou úplně divné. Zajímalo by mě, jak moje okolí napadají. Už jsem byla Modrá Karkulka, PMO (Příšerně modrá obluda)*, Pipi, flotte Biene a Včelka Mája, kolegyně v práci mi říká Sněhurko, Jen Íf, Petra Í TÝ. Petřina motorová myš ze začátku prázdnin se díkybohu

Poslední dobou bych pořád jedla. V jednom kuse mám na něco chutě. Na sladké, na slané, na ovoce, zeleninu, chutě se střídají. Smutné bohužel ale je, že nemizí. S ukojením chutě jedné přichází okamžitě nová. Dneska jsem v práci zdlábla půlku obložené bagety, brokolicovou polívku, hrušku, bon pari a stejnak jsem pořád neměla dost. Neuváženě jsem vykřikla já mám na něco chuť!!! a z vedlejší

aneb malá vánoční povídka. Divadelní představení, které mě včera fakt dostalo. Divadlo v Dlouhé opět nezklamalo, něco tak vtipného jsem od letního okouzlení Rusákem Oněginem nezažila.
Poměrně jednoduchý příběh vyprávěný

Na tenhle článek jsem si vzpomněla v neděli večer. Ne, nic tak děsivého se mi nepřihodilo, ale k poměrně netradičnímu odstraňování chloupků došlo také.
Plácla jsem sebou do vany, hojně si naolejovala nohy mým zamilovaným úžasným čistě přírodním olejem na holení, snad jediným přípravkem na světě, po kterém se neosypu, popadla jsem holítko a

Už vím, proč má společnost Student Agency tak levné jízdenky. Finance vytáhnou ze svých zákazníků odjinud. Včera jsem se snažila zarezervovat telefonicky mezinárodní jízdenku na autobus. Stálo mě to téměř hodinu času, značné trpělivosti, velkého přemáhání a 96 Kč za pět hovorů, protože během jednoho hovoru to pravděpodobně slečny operátorky nejsou s to vyřídit.

Asi před dvěma týdny mě Petra nadšeně upozornila, že v Praze bude probíhat festival filmů Ingmara Bergmana. Jakožto filmový analfabet jsem byla ráda, že mě vezme s sebou, abych i já shlédla na vlastní oči mnohými lidmi tolik opěvované skvosty. Po dvoutýdenním naléhání jsem si konečně vybrala asi desítku filmů, které bych ráda viděla, s Petrou jsme se

O Julii Fischer jsem toho četla už víc než dost a když jsem dnes hledala lístky do divadla a zahlédla, že má účinkovat na festivalu Struny podzimu, téměř jsem zajásala. Okamžitě jsem se vrhla na program, rezervaci vstupenek a ono ejhle, vyprodáno. Taky co se divím,

Asi se budu muset naučit rusky. Teda aspoň azbuku, abych ji uměla přepsat do latinky. Teď tu byla holčička a přinesla mi na papírku v tom děsivém písmu jméno autora, jestli od něj něco máme. Potupně jsem ji pusela požádat, aby mi nadiktovala, jak se to píše. Ach jo.

se ten chlap přijde zeptat na svoje sbírky intimní poezie a vypálim mu oko laserem. Škoda jen, že naše čtečky čárových kódů nejsou laserové. V tom je menší zádrhel. Ale třeba ho aspoň ten červený paprsek vyplaší, zaleze někam do svého kutlochu, bude se věnovat tvorbě další veršované slátaniny a dá nám konečně pokoj!!!

mám to za sebou! Slíbila jsem informovat obec knihovnickou o akci "Švédská praktikantka v dětském oddělení", tož tak činím.
Začalo to výjimečně zajímavě. Ráno jsem se vypravila dříve než obvykle, abych se na to provázení v angličtině stačila psychicky připravit. Metro ovšem odmítalo spolupracovat, z technických

co se dařit mááá!!! Dort se podařil, heč. Mně se sice moc nelíbil, protože v mých představách vypadal o mnoho lépe, tak nějak jako ze Světozoru, ale dobrá, na první pokus to nebylo tak hrozné. Spapali jsme ho kolem desáté dopolední a ještě v půl čtvrté jsme byli všichni živi a zdrávi, což znamená, že se mi nepodařilo nikoho otrávit ani zabít. A to se cení! :-) A taky jsem dostala krásnou kytičku,

to měl být. Co z toho bude je zatím ve hvězdách.
Mohla bych upéci do práce dort, napadlo mě minulý týden. Já neumím péct! Zvládnu jablkový závin podle návodu kamarádčiny babičky, případně i pravý vídeňský, za předpokladu, že bych ve vzpomínkové krabici na Eisenstadt našla recept. Umím udělat čokoládové rohlíčky, ořechové rohlíčky, tvarohové rohlíčky a povidlové rohlíčky. (Co na tom,

... jsem dostal a je to už let... Ne, let ne, několik hodin :-)
Nejlepší dárky jsou ty, které nečekáte. Které nemůžete nějak ovlivnit a najednou jsou před vámi. Jako dnešní počasí. Po hnusném týdnu nádherný podzimní den. Co víc si člověk může přát? Miluju podzim. Miluju barevné listí, vítr, stromy, vzduch...
No koukněte sami, není to kouzelné?

Právě jsem povečeřela koláč, chleba se sýrem, kyselé okurky a několik čokoládových bonbonů z óbrbonboniéry od babičky. Kdyby se nejednalo o můj žaludek, nadhodila bych vtipnou narážku o možné graviditě. Takhle se musím smířit s tím, že jsem dneska za prasátko.

mě dneska seřvala jak malýho fracka, jak si nasazuju ty brejle, že je mám celý zkřivený. Stála jsem tam neschopna slova.
Milá paní, co je vám do toho. Já jsem potřebovala utáhnout šroubek, což je běžná bezplatná služba zákazníkovi. I kdybych je leštila šmirglpapírem, nemusí vás to zajímat. Já taky nesjíždím čtenáře za to, že si seznamy četby nosí na umatlaných papírech a zatrhávají si v nich

Taky máte někdy den, kdy jde všechno od rána tak pěkně od ruky? Ráno vám ve třičtvrtě na šest zazvoní budík, vy ho típnete s tím, že si ještě pět minut poležíte a když otevřete oči, je najednou čtvrt na sedm a vy totálně nestíháte. Jednou rukou žehlíte sukni (ve které kdybyste se neváleli celý večer v křesle, nemuseli byste ji vůbec

Anežku má člověk v životě většinou jen jednu, to říkal už pan Nágl. Já mám jen jednu sestru. V naprosté většině mého života jsem ji měla a mám moc ráda. Jsou však chvíle, kdy bych ji zabila. Například když mi bez dovolení či aspoň oznámení tahá moje oblečení.
Nedávno jsem si koupila krásné nové tričko. Bílé, s veselými barevnými

Zdá se mi, že současné děti nějak příliš rychle dospívají. Dnes jsme měli v knihovně besedu s dětmi ze čtvrté třídy základní školy na téma Pojďte si hrát na básníky. Člověk by čekal roztomilá nevinná dítka, která si po skončení besedy půjčí Žáčka, Dědečka, Skácela, Kainara a mnohé další a s nadšením se vrhnou na poezii (no dobrá, zas tak naivní nejsem, ale alespoň vlažný zájem bych očekávala).
Děti

Dneska mě fakt pobavilo vedení dětského oddělení. V knihovně máme slečnu praktikantku ze Švédska, hovořící jen švédsky a anglicky. Během své praxe si má projít různá pracoviště, aby naši knihovnu dokonale poznala. Nemůže tak samozřejmě vynechat oddělení nejkrásnější, naše :-)
Dnes mi ji tam

Knihovník opravdu není dokonalá bytost, ztělesnění moudrosti a osoba překypující přirozenou inteligencí. Přesvědčila jsem se na vlastní kůži.

Teď sem přišla paní a chtěla jakéhosi Rusa v originále. Pominu to, že nemám tušení o koho šlo, ani jak se jeho jméno píše. Díkybohu stačí napsat do

Kdo? No ti gentlemani přeci. Včera jsem s jedním byla na deskohraní.
Nechával mě velkoryse občas vyhrát, ač jsem měla prohru od začátku jasně nalinkovanou, podstrkával mi sem tam karty, které by mohl s klidným srdcem zahodit, prodlužoval mi limit na sestavení nesestavitelných obrazců Ubonga a dovoloval mi sbírat diamanty i po limitu.
Já jsem naopak byla za tu potvoru, co mu schválně brala

Tak tohle byl naprosto nejkurióznější a nejkrásnější dotaz, co jsem v knihovně zažila :-)))
Dvě slečny přišly k výpůjčnímu pultu a ptají se: "Dobrý den, my bysme se chtěly zeptat, kde najdem Městskou knihovnu. Slyšely sme, že to má být někde na Mariánském náměstí"
Já: "No to jsme my, to je přesně tady."
Holky: "Aha, tak sme to našly."

No není to vtipný? :-))))

V dětském koutku zrovna sedí tatínek s malinkým krásným chlapečkem. (Teda on ani tatínek není k zahození :-)) Je fakt zvláštní, že když sem přijdou děti s maminkami, většinou ječí, lítají a třískají kostičkami (ty děti), maminky nerušeně sedí, čtou si, případně ječí a lítají za dětmi. Když sem přijdou s dětmi tatínkové, ratolesti povětšinou tiše sedí na koberci, prohlíží si knížky a vypadají naprosto