Tak přeci jen nevymřeli

Kdo? No ti gentlemani přeci. Včera jsem s jedním byla na deskohraní.
Nechával mě velkoryse občas vyhrát, ač jsem měla prohru od začátku jasně nalinkovanou, podstrkával mi sem tam karty, které by mohl s klidným srdcem zahodit, prodlužoval mi limit na sestavení nesestavitelných obrazců Ubonga a dovoloval mi sbírat diamanty i po limitu.
Já jsem naopak byla za tu potvoru, co mu schválně brala diamanty jeho barvy, okrádala ho o ovoce z jeho stánku, bránila mu postavit si řadu čtyř stejných kolíků a schválně cpala kostičky jeho barvy dovnitř pyramidy, aby nebyly vidět a nepočítaly se do závěrečného hodnocení.
Zpětně se divím, že mě doprovodil až na metro a nenechal v noci opuštěnou v prázdných ulicích pražského centra.

Také by mě zajímalo, proč bývají pravidla většiny her tak složitá a na první pohled téměř nepochopitelná. Seděli jsme tam proti sobě dva knihovníci*, nechápavě zírali na mladého muže vysvětlující nám pravidla a snažili se pobrat alespoň prvních pár slov z každé věty. Myslím, že vysvětlující mladík z nás byl značně rozhozen, protože ani v polovině hry jsme nebyli s to, zahrát alespoň jedno kolo bez chyby či pitomého dotazu. Ovšem jak bylo cítít z jeho dechu, podobných individuí tam musel mít nepočítaně a značně se na ty další posilňoval.

Přesto přeze všechno (nebo přezevšechno? Nemám tušení, jak se to píše, začíná se projevat syndrom kanceláře dětského oddělení), asi jsem se zamilovala. A poprvé v mém životě to je láska doslova na první pohled. Moje milé deskové hry, ráda jsem vás poznala a chtěla bych byla více než jen vaše kamarádka. Ačkoliv vám musím hned zpočátku přiznat, že vám stoprocentně budu nevěrná, tu s korálky, tu s knihou, tu s nějakou další bláznivinou, kterou ještě budu muset poznat.

* knihovník, to bylo pro mne vždy ztělesnění Moudrosti, Inteligence a Prozíravosti, osoba, na níž se mohu obrátit s jakýmkoliv dotazem a ona mi jen v mžiku zodpoví a mile se usměje, takový děd Vševěd i bez těch tří vlasů