Et | ET píše

Šla jsem si dneska koupit zimní boty s kožíškem, manšestráky a džíny.
Nemám ani boty ani kalhoty.
Mám tři knihy a dva vánoční dárky.
Nemám sedm stovek.

V souvislosti s tématy minulých týdnů na spřátelených blozích - holky, kde koupit zimní boty s kožichem, fakt, ale opravdu teplý, aby se hodily i trochu k sukni, ale nemusí to být nutně elegantní kozačky a aby měly neklouzací podrážku? Jdu do černých, hnědých, červených, oranžových, šedých, to je jedno, hlavně když budou teplý! A pokud možno aby stály tak do dvou tisíc. Já jsem teda dneska jedny celkem pěkný a báječně teplounký potkala, ale 3.600 už se mi zdá na pražskou zimu celkem dost.

Trochu jsem se dnes díky Eithné rozčilovala nad tím, jak to u nás v práci funguje. Připletl se mi k tomu Pacholíček a schytal to za celé vedení.

Spustily jsme s Aknezob od letoška nový program pro prťata v knihovně. Jednou měsíčně si dopoledne čteme s těmi nejmenšími, tak tříleťáčky, z obrázkových knížek, hrajeme si a vyrábíme. Tedy, snažím se číst. Děti mi to trochu kazí a pořád mi do toho skáčou, ale v tom je právě to kouzlo, že jedno leporelo o pár řádcích čtete třeba patnáct minut a na každém obrázku najdete asi milion detailů, protože děti nutně potřebují vědět, proč je teď Jabloňka smutná, jestli si Martínek ven musel vzít i tepláky a proč ten protivnej vítr shodil jedno jablíčko. Takže místo čtení si spíš povídáme, já se jich pořád na něco ptám a je to hrozně baví. Dneska jsem z našeho milého dopoledne ale vyšla trochu... mno... prostě... škoda slov :-))

... Marek Eben, víme? Mám ho totiž ve zvláštní oblibě, víme? Víme, že... Já vím, že víme. Ale stejně vám to potřebuju říct znovu. Tohle jsem u něj našla ve Wikicitátech. Jako obvykle nesmírně moudré a vtipné. Ostatně jako celý Marek Eben.

"Možná, že puberta je jeden z nástrojů, jak příroda pečuje o lidský rod, aby nevyhynul. Protože člověk by asi nikdy dobrovolně neopustil to bezpečí vlastní rodiny, kde je o něj postaráno milujícími rodiči a rodiče by asi těžko přenesli přes srdce, že to rozkošné a bezproblémové dítě najednou odchází. Ale pak přijde spásná puberta a z toho rozkošného dítěte se stane nesnesitelný jedinec, který opovrhuje svými rodiči, jejich hudbou, jejich oblečením, jejich životním stylem, takže nakonec jednou, když praští dveřmi a odejde, rodiče to jakž takž přežijí. Co je zajímavé, že hned venku na toho nesnesitelného jedince čeká jiný nesnesitelný jedinec, ovšem opačného pohlaví, který také před chvílí někde praštil dveřmi a ti dva nesnesitelní pocítí k sobě tak neuvěřitelnou náklonnost, že spojí své životy a stanou se z nich ti báječní milující rodiče, od kterých by žádné dítě neodešlo, nebýt puberty. Je to podle mě velmi rozumné, a co příroda dělá, dobře dělá."

Nezvykle pěkný náhled na pubertu, že?

První ranní e-mail tohoto týdne:

...a podle toho jak je stavěna ta věta, myslím že píšou mi slušní tohoto světa...

 

A ten dortový článek si můžete přečíst tady

Pobývala jsem tento týden stážovitě na jiné pobočce naší knihovny. O zážitcích psát nebudu, bylo to náročné a dalo by se to přirovnat k hození neplavce do vody, ale to neva, zvládla jsem to. Nejlepší byl závěr. Minutu před sedmou chodila tamní knihovnice po celém dospěláckém oddělení, nakukovala do všech rohů a halekala: Zavíráme knihovnůůů. Jestli je ještě někdo tady, má smůlůůů. Bude dneska spát pod regálééém. V noci se tu vypíná světlo, teplo a vodááá. Zavírámééé!
Daleko lepší, než to naše formální upozorňování a loučení se s čtenáři rozhlasem.