Et | ET píše

Mám od nového roku nějakou zvláštní tradici. Jen co se nachýlí páteční večer k sedmé hodině, začnu něco péct a rytíře poslouchám z kuchyně. Tento pátek tomu nebylo jinak, ale oproti minulým týdnům se mi podařilo vidět aspoň deset minut, zatímco mi kynulo těsto. Kříž v roli padoucha je neodolatelnej!

řekl mi s poťouchlým výrazem, mžourajíc na mě skrz lahev Mattonky.
Moc mě to rozesmálo.

Kampak se chystáš
má krásná služebná?
Chystám se podojit pane,
řekla

Tak vám tak jdu večer z práce, na sídlišti namrzlý chodníky, bruslím jak na kluzišti a každou chvilku mi podklouznou nohy nasoukané v kozačkách s tou nejhladší podrážkou na světě.

... vlastně co to pletu, o tomhle Mikulášovi to nebylo. To bylo přeci o tom Mikulášovi, co ho napsal Sempé Goscinny. Ten Francouz, co se křestním jménem jmenuje Sempé a příjmením Goscinny a napsal o Mikulášovi spoustu knížek. Jako malá jsem je četla asi všechny, jako velká jsem četla i ty tři nové. A čím jsem starší, tím míň mi to přijde jako kniha pro děti a tím víc mě to baví. Když jsem zjistila, že Sempé Goscinny jsou dva lidé, byla jsem v šoku. A jsem v šoku pokaždé, když ty knihy v práci zakládám, protože se s tím jednoduše nedokážu smířit. Další šok jsem utrpěla, když jsem se dočetla, že o Mikulášovi Francouzi natočili film. Lepší označení než šok by byla euforie, protože áááá-Mikuláš-já-ho-miluju-a-ono-to-bude-jako-film-to-nutně-potřebuju-vidět-prosííím-půjdete-se-mnou?

Tentoměsíční PMS mě asi zabije. Už třetím dnem mě pronásledují nezvladatelné chutě na sladké a vůbec cokoliv, co se k jakémukoliv jídlu nehodí. Snaha oblafnout své chuťové pohárky plným talířem nastrouhané mrkve s jablkem a kousky piškot dnes vzala za své při sledování neskutečně pitomého filmu na Nově. Ze čtvrt litru vanilkové zmrzliny s čokoládovým topingem jsem odloubala tu vrchní část s čokoládovým topingem, na zbytek jsem si rozehřála čokoládu na vaření. Je mi špatně jen na to pomyslím, zároveň mám ale chuť na chleba s bylinkovým sýrem.

Ukazujeme si vyhledávání v elektronickém katalogu. Velmi spolupracující ukecaný mladík usedá k počítači jako dobrovolník.
- Tak si zkuste najít, co vás zajímá, pobízím ho.
- Máte tady něco se sexuálním podtextem?

Co to je?

Koľko slovenských policajtov treba na uskutočnenie teroristického činu? Dvoch, jeden bombu ukryje a druhý ju nenájde...

A pak je taky ještě dobrá skupina Obťažuje ma, keď mi slovenská polícia dáva výbušniny do batožiny

Dva a půl roku nosím stejné brýle. Dva a čtvrt roku je chodím měsíc co měsíc nechat utahovat, protože se mi vrtané plastové sklíčko viklá. Rozčiluje mě to neuvěřitelně, brýle z Eiffel Optic už nikdy více. Dnes jsem se vypravila na letošní první výpravu a poprosila přeochotnou slečnu prodavačku, jestli by mi to mohla nechat zakápnout nějakým lepidýlkem, které mi tam kterási z přítomných dam někdy loni namatlala a pak se viklání o dobrý měsíc posunulo. Ano, jistě, já jim to v dílně řeknu. Za minutku je slečna zpět, přijďte tak za patnáct minut, lepidlo musí zaschnout, tak se kdyžtak můžete porozhlídnout někde po obchodech a za chvilku přijďte...
Měla jsem hroznou chuť říct jí z legrace, že bez brýlí se teda moc po obchodech neporozhlídnu, ale udržela jsem se, přikývla a souhlasila, že teda jo.

Už jsem se tu několikrát vypisovala z lásky ke knížkám Renaty Štulcové. Dnes mi do komentářů jedna čtenářka vložila odkaz na nově vznikající knížku mé oblíbené autorky a vypadá to moooc zajímavě.