Když se podařííí...

co se dařit mááá!!! Dort se podařil, heč. Mně se sice moc nelíbil, protože v mých představách vypadal o mnoho lépe, tak nějak jako ze Světozoru, ale dobrá, na první pokus to nebylo tak hrozné. Spapali jsme ho kolem desáté dopolední a ještě v půl čtvrté jsme byli všichni živi a zdrávi, což znamená, že se mi nepodařilo nikoho otrávit ani zabít. A to se cení! :-) A taky jsem dostala krásnou kytičku, heč. Až se mi skoro slza dojetím v oku zablyštěla. Kdy já jsem naposled dostala květinu od muže, nepočítám-li svého tatínka? Dávno, dávno již tomu :-)

I druhá část dne se nesmírně vydařila. Uchvácené z deskohraní jsme večer zašly s Petrou na Palubu. Velkoryse se nezmíním o faktu, že mě Peťulka nechala čekat půl hodiny na zastávce, protože nevěděla, kdy jí končí tančení. Ale o čem rozhodně nepomlčím, to jsou všechny ty hry, ve kterých mě totálně rozsekala. Vlastně ne ve všech, jednu jsem jakýmsi omylem neprojela a byla jsem první. Přesto však bych úspěšnost mého dnešního výkonu zhodnotila proslulým zvukem znalostní soutěže Riskuj - tu-du-du-dúúú.
Výzva pro všechny zájemce - pokud máte někdo potřebu zvýšit si sebevědomí a obehrát mě v každé stolní hře kromě Vlků a ovcí (protože v těch jsem dobrá!!!), ráda s vámi zajdu na Palubu. Já se totiž řídím heslem, není důležité vyhrát, ale zúčastnit se, žéééé?