Tramtadadá, tramtadadá

mám to za sebou! Slíbila jsem informovat obec knihovnickou o akci "Švédská praktikantka v dětském oddělení", tož tak činím.
Začalo to výjimečně zajímavě. Ráno jsem se vypravila dříve než obvykle, abych se na to provázení v angličtině stačila psychicky připravit. Metro ovšem odmítalo spolupracovat, z technických důvodů došlo k několika zastavením v tunelu i úplnému vysazení z vozů a čekání na další soupravu. Sprint po eskalátorech a od metra ke knihovně jsem zvládla v rekordně krátkém čase. Do kanceláře jsem vletěla se smrtí v očích, nemohouc popadnout dech a jen stres mi zabránil zazpívat kolegům Včelí medvídky a Pučmeloudovo nestíhám, nestačím... Shodila jsem ze sebe kabát a začala zběsile dohledávat výslovnost některých slovíček, na která jsem se zapomněla doma podívat. Po několikerém zoufalém hlasitém - proboha, jak se vyslovuje absolute majority??? se mě zželelo samotné vedoucí celé naší ústřední knihovny a šla mi to najít a přehrát na Seznamu.
Slečna na mě trpělivě čekala dole, mile se usmála, velkoryse mi vyvrátila, že my English is terrible, jak jsem jí hned na začátek pro jistotu sdělila a začaly jsme s prohlídkou. Vzala jsem to zgruntu, protože ač slečna v knihovně působí již měsíc, vůbec nevěděla, jak jsou u nás knížky řazené, co značí piktogramy a proč máme na knihách různé polepky. Na druhou stranu mě mile překvapila, že zná spoustu českých autorů, okamžitě poznala ilustrace Josefa Lady, miluje Krtečka, moc se jí líbily knížky s ilustracemi mých oblíbenců a že se o ty knihy i naši kulturu doopravdy zajímala. Pravda, maličko to vázlo na mé angličtině, protože ne všechno jsem jí byla schopna zodpovědět a vysvětlit, ale zkuste někomu bez znalosti české historie svou děsnou angličtinou vysvětlovat, kdo byl páter Koniáš. (Zvláště pokud nemáte tušení, jak se řekne jezuitský, jak se vyslovuje priest a vypadlo vám slovíčko pálit :-))) Následně jsem ji zavedla do kanceláře, předložila hromadu fotografií z akcí a zacpala jí ústa dortem. (Co kdyby se náhodou ptala, co že se to na fotkách dělo. - Já to totiž taky nevím, páč jsem v knihovně tři měsíce :-)) Ne, tak vypočítavá jsem náhodou nebyla, poměrně pěkně jsme si popovídaly a když jsme zjistily, že jsme obě bývalé Erasmus studentky a že jsme obě absolvovaly praxi v zahraničí, mohly jsme si vzájemně vyměnit děsivé i pěkné zkušenosti z cizích zemí. Ona vyprávěla ty pěkné z ČR, já jsem ji zásobovala těmi děsivými z Holandska :-)
Menší zrada nastala při domlouvání besedy. Budeme si s dětmi ve čtvtek povídat o Astrid Lindgren a slečna ze Švédska nám do toho výborně zapadá. Paní vedoucí vymyslela geniální plán, že ji zapojíme do besedy a přečte nám kousek z nějaké z knih od Astrid ve švédštině. Děti uslyší originál a bude to zajímavé zpestření. Výborně. Dnes jsem slečnu s plánem seznámila, vypadala potěšeně a tak zbývalo jen objednat si knihy ze skladu a vybrat si vhodnou pasáž. Ouha. Už týden hledám, co máme od Astrid, o Astrid, od jiných autorů pro děti atd. ve švédštině. Jen mě nějak nenapadlo podívat se, zda jsou knihy půjčené. No samozřejmě že jsou. Murphyho zákony fungují spolehlivě. Dvě hodiny jsem strávila na netu a hledala jsem nějaké úryvky z knížek od Astrid v originále. Musím říct, že jde o poměrně náročnou záležitost. Abyste našli něco odpovídajícího, je nutné rozumět švédsky. Nerozumím švédsky. Nakonec se mi shodou náhod podařilo najít na německých stránkách fanoušků Pipi Dlouhé punčochy první stránku z Pipi v různých jazycích a díkybohu i ve švédštině. Doufám, že by se na nás Astrid nezlobila, že nebudeme číst z knihy, ale z papíru staženého z internetu. Ale snaha byla, vážně!!! (Mimochodem, ty německé stránky jsou skvělé. Pokud máte rádi Pipi tak jako já, rozhodně se tam mrkněte. Teď jsem tam strávila více než hodinu :-)