Jak jsem se ztratil

aneb malá vánoční povídka. Divadelní představení, které mě včera fakt dostalo. Divadlo v Dlouhé opět nezklamalo, něco tak vtipného jsem od letního okouzlení Rusákem Oněginem nezažila.
Poměrně jednoduchý příběh vyprávěný očima malého chlapečka, který se ztratil svému tatínkovi v předvánoční Praze dokázali herci vyzvednout ve fantastickou podívanou perfektně propletenou hity let šedesátých. Co na tom, že jsem tou dobou byla ještě dávno na houbách. Je to dokonalá výpověd dětského vidění světa bez ohledu na dobu. Nebudu prozrazovat děj, jen podotknu, že scéna na policejní stanici, mluvící kůň Karlička a pan Ďábel jsou prostě bezkonkurenční a Tu kytáru jsem koupil kvůli tobě v páně Tesařově provedení mi zní v uších ještě teď. Myslím, že k Včelím medvídkům a písničkám z fimu Ať žijí duchové přidám do mého pracovního repertoáru i několik pecek včerejšího večera a to se má kancelář DEMLu na co těšit :-)
Jediné, co mě lehce zaskočilo, byla kolegyně z práce sedící hned vedle nás. Jak je ten svět malý... Společenskou konverzaci díkybohu obstaral Jen, já jsem se mu jen tiše škodolibě smála. Ale stejně, knihovníci MKP jsou stejně jako absolventi ISŠ Náhorní rozlezlí úplně všude.
S naším orientačním (ne)smyslem jsme se po divadélku s menším blouděním ještě přesunuli do útulné restaurace, kavárny či co to bylo a završili skvělý večer naprosto výýýýýbornými horkými malinami se zmrzlinou, heč. Co víc si člověk může přát? :-)