O básnících, křečcích a soudruzích

30. červen 2008 | 00.58 |
blog › 
O básnících, křečcích a soudruzích

Oněgin byl Rusák2Na stole se skvěly těžce vydobyté lístky, rezervované už čtvrt roku dopředu a na posteli přehlídka svršků, pohozená v různých kombinacích. Byl brzký večer, 27. červen, večerní červen, čas jít do divadla. A ET se zoufale snažila rozhodnout, co si vzít na sebe. Dnešní doba už asi nepřeje slušnému oblečení v divadlech a když si člověk vezme něco elegantního, obvykle v přehlídce džínů a pletených svetrů působí jako debil. Přesto jsem se rozhodla pro oblíbenou sukni, sako a jednoduché červené tričko. Už cestou metrem jsem si připadala jako blázen. Venku 30 ve stínu a já v silonkách, protože lodičky a holé nohy, to mi přišlo odpudivé už když mi bylo deset.
Před divadlem jsem se měla sejít s kamarádkami. Dorazila jsem o téměř 20 minut dřív, protože si nedokážu naplánovat čas a buď přiletím s jazykem na vestě o pár minut později, nebo jsem na smluveném místě neskutečně brzy. Když jsem si asi po sté pročetla program na září, prohlédla fotky z představení a znala zpaměti otvírací hodiny pokladny, dorazily i kamarádky, díkybohu taky slušně oblečené, že jsem si aspoň nepřipadala jako cvok.
Pak nastala vtipná část večera s hledáním míst a usazováním. Pět minut před sedmou a divadlo ze dvou třetin prázdné. Co se to děje? Je to propadák, nebo všichni onemocněli záhadnou epidemií? No nic, aspoň pěkně uvidíme, přesednem si na kraj balkonu a po přestávce bychom se mohly přesunout i dolů. Úderem sedmé se do hlediště navalily davy džínooděnců a kombinací sukní s Converskama a představy o dobrém výhledu vzaly za své. Přesně přede mě se posadila milá paní vysoká tři metry s půlmetrovým nafoukaným účesem a já se svými 162 cm jsem se mohla jít zahrabat :-) Navíc se paní dost mlela, takže i já jsem každou minutu měnila polohu, abych ve skulince mezi jejím ramenem a hlavou před ní sedící slečny zahlédla, co se děje na jevišti.
A že bylo o co stát!!! Vyrazily jsme totiž na trhák "Oněgin byl Rusák" a pokud se někdo v hledišti nudil, musel být padlý na hlavu. Slova jako dokonalé, perfektní, skvělé či fantastické získala v pátek nový význam. Něco tak skvělého jsem už dlouho neviděla. Tříhodinový proud neustávajícího smíchu, potlesku, famózních výkonů na jevišti, vtipných překvapivých situací a dokonalých hlášek, to vše nenásilně a naprosto přirozeně protkáno hity 80. let, to je hra Divadla v Dlouhé, Oněgin byl Rusák. Jen pro úplnost dodám, že vznila na základě stejnojmenné knižní předlohy autorky Ireny Douskové a je volným pokračováním bestselleru Hrdý Budžes. Kdo znal školačku Helenku Součkovou v podání skvělé Báry Hrzánové, zamiluje si i studentku Helenu alias Lenku Velikou. Pokračování zastihuje Helču a její kamarády během studia na gymnáziu, před maturitou a se všemi puberta pěkně tříská. Jejich mladý vzdor je ale chytřejší než dnešní dětičky s ofinou přes oko a růžovou sponečkou, co se demonstrativně sebevraždí, protože jim nikdo nerozumí a oni jsou tááák smutní. POMED, jak si literární skupina říká, "bojuje" proti době, odmítá jít s davem a nechat se unášet proudem s mávátky. Samozřejmě při svém počínání naráží na hromady slizkých soudruhů a soudružek a nepřátele nachází i v řadách spolužáků. Z dnešního pohledu se člověk neskutečně baví, ale chvílemi mě až zamrazilo, protože to co se dělo na jevišti u nás probíhalo i ve skutečnosti...
Ale není se čeho bát, hra není historickým dokumentem, ale fantastickou komedií, lehce parodující doby (ne)dávno minulé a bolavá bránice a ruce uplácané do červena jsou 100% zaručeny.
Ačkoliv je každé představení téměř beznadějně vyprodáno několik měsíců dopředu, vřele doporučuji zajistit si lístky na podzim či zimu! :-)

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář