to měl být. Co z toho bude je zatím ve hvězdách.
Mohla bych upéci do práce dort, napadlo mě minulý týden. Já neumím péct! Zvládnu jablkový závin podle návodu kamarádčiny babičky, případně i pravý vídeňský, za předpokladu, že bych ve vzpomínkové krabici na Eisenstadt našla recept. Umím udělat čokoládové rohlíčky, ořechové rohlíčky, tvarohové rohlíčky a povidlové rohlíčky. (Co na tom, že se recept liší pouze náplní. Chutnají pokaždé jinak, jedná se tedy pokaždé o jiné pečivo a tak umím čtyři různé zákusky.) Poradím si i s takovými těmi koláči typu smíchejte všechny přísady dohromady, nalijte na plech, strčte do trouby, pečte, vytáhněte z trouby, nechte trochu vychladnout, nakrájejte, snězte. Ale tím veškeré mé cukrářské umění končí. A já se rozhodnu pro dort. Dort!!!
Včerejší večer: Našla jsem si recept. Vypadá jednoduše a bude chutnat báječně.
Dnes, 13.10: Beru do ruky recept. Stále vypadá jednoduše. Chystám si potřebné suroviny.
13.15: Budu postupovat přesně tak, jak je tam napsáno. Lezu na židli, stoupám si na špičky a po hmatu hledám síto na prosátí mouky.
13.17: Hehe, zjišťuji, že zaklepat se sklenicí s moučkovým cukrem před jejím otevřením nebyl nejlepší nápad. Trochu se z ní práší. Ale co, stejně budu muset zamést.
13.18: V moučkovém cukru jsou nějaké hrudky. Taky ho trochu prosiju.
13.19: Na lince je souvislý poprašek moučkového cukru. Ale ten v míse je nádherně hladký a jemný. Prosívám mouku. Pečení je zábava.
13.20: Pouštím si na televizi kanál s klasickou hudbou. To bude krásné odpoledne.
13.25: V receptu píší, že mám utřít žloutky s cukrem do pěny. Prima. Třu žloutky s cukrem.
13.27: Třu žloutky s cukrem. Moc to nevypadá jako pěna. Je to divná tuhá hmota.
13.29: Třu žloutky s cukrem. Trochu mě to nebaví.
13.32: Třu žloutky s cukrem. Vůbec mě to nebaví. Bolí mě ruka. Ta blbá klasická hudba mi už leze na nervy.
13.33: Pitomý žloutky s cukrem. Hmota zřídla, jako pěna pořád nevypadá. Jdu radši ušlehat bílky.
13.35: Šlehám bílky. Od těch žloutků mě bolí ruka.
13.37: Šlehám bílky. Je to nuda. Pění, ale netuhnou.
13.40: Pořád netuhnou, mrchy jedny. Ať ten chlap na tý obrazovce přestane fidlat na ty housličky.
13.40: Nadávám si do pitomců a napadá mě vytáhnout elektrický ruční šlehač.
13.42: Bílky jsou krásně tuhé. Žloutky jsou stále pěknější a krémovější. Ještě chvíli a bude z nich nádherná pěna.
13.44: Okej, já se bez tý pitomý žloutkový pěny klidně obejdu. Do krémové žluté hmoty vmíchávám mouku.
13.48: Ňák to tuhne. V receptu píší, že se těsto má vlít do formy. Tohle budu ze stěrky odsekávat majzlíkem.
13.50: Ta blbá tuhá hmota je čím dál tužší. Pečení teda fakt není radost. A nebude to tím, že nemám Heru. Musím jít přepnout toho blbýho houslistu. Nirvana mě uklidňuje, balzám na duši.
13.51: Aha, ty bílky! Asi ji měly zředit ty bílky.
13.52: Bingo. Hmota řídne. Jsou v ní trošku hrudky.
13.54: Přemýšlím, zda nechat hrudky hrudkami, nebo použít ruční šlehač. Mám ale pocit, že sníh z bílků se má do těsta vpravovat jemně. Pohyby šlehače zapojeného do zásuvky bych za jemné neoznačila.
13.55: Jemně se snažím za pomocí stěrky zničit hrudky. Pomalu mizí.
14:00: Těsto v míse je krásně jemné, řídké a má hezkou barvu.
14.01: Vymazávám formu na pečení ztuženým tukem. Odporná činnost. Nesnáším mastné ruce.
14.03: Vysypávám vymazanou formu moukou. Vypadá fakt hezky. Pro jiné lidi běžná činnost nehodná pozornosti. Pro mě umělecké dílo.
14.04: Vlévám těsto do ukázkově vysypané formy. Má se nahrnout k okrajím.
14.05: Jak to mám sakra udělat? Jen co ho nahrnu, sleje se zpátky do prostředka. No a co, stejně na něm bude tvaroh, ať si je v prostředku klidně vyšší.
14.20: Ještě se má asi dvacet minut péct. Přes dvířka trouby vypadá už úplně upečený. Jak to???
14.21: Kde máme sakra špejle?! Jo, už je mám. Byly tam kde bývají obvykle. Píchám do dortu. Ještě se lepí. Dikybohu. Kdyby byl upečený za poloviční dobu, byla bych z toho značně nervózní.
14:37: Už to nějak voní. Dvě minuty dřív nebo později, to mě už neznervózňuje. Nelepí se a vypadá krásně. Vytahuji jej z trouby a nechávám chladnout. (Není náhodou nějak moc vysoký? Kam dám ten tvaroh a ovoce?)
14.40: Potřebuju si odpočinout před další akcí. Padám do křesla a beru si čokoládový bonbon z té bonboniéry od včerejška.
14.42: Mám třetí bonbon. Jsou fakt dobrý. Napadá mě, že včera s těmi okurkami chutnaly ještě líp.
14.43: Mňam. Ledově vychlazené kyselé okurky chutnají skvěle.
14.55: Dost bylo lenošení, jdu dělat tvarohovou náplň.
15.10: Připravit náplň sestávající z tvarohu a vanilkového pudingu jsem zvládla bez problémů. Jen mě trochu zaskočil poměr těsta a tvarohu. Čekala jsem trošku nižší korpus a mnohem vyšší vrstvu tvarohu. Nu což, prohodíme dvě neznámé x a ypsilon a jdeme dál. Jen si teď nejsem jistá, kam dám ty maliny a už vůbec nevím, jak se tam vejde želatina.
Až to vystydne, nacpu tam ovoce a chrstnu na to želatinu, udělám foto.
20.15: Jdu dotvořit ten vršek dortu. Skládám ovoce do úhledných soustředných kruhů.
20.30: Sypu práškovou želatinu do kompotové šťávy. Jeden sáček má přijít do půl litru tekutiny. Po minulých zkušenostech dávám jen 400 ml.
20.40: Želatina netuhne. Vypadá jako červená voda. Přisypávám cukr.
20:50: Nic. Samá voda.
21.10: Odlévám polovinu červené vody a sypu do ní druhý sáček práškové želatiny.
21.30: Hurá, tuhne to. Nechávám to chladnout a liju na dort.
21.40: Do háje, do háje, do háje. Želatina stekla okraji kamsi na dno formy.
21.45: Do druhé poloviny červené vody sypu třetí sáček želatiny. Raději odcházím do koupelny, abych neviděla, co se bude dít.
22.30: Rozpustila jsem poslední želatinu. Na okrajích dortu se udělala malinká krustička z té zbylé první želatiny, co nestačila nikam zatéct. Třeba to teď půjde zalít a už to neproteče. Radši ještě chvíli počkám.
22.45. Sakra. Sakra, sakra, sakra. Vytahuju formu z lednice a želatina si protekla dnem až na skleněnou polici. To snad není možný.
22.46: Nevadí. Zbylou želatinou dělám malinkou hrázičku kousíček od okrajů a nechávám ji zatuhnout.
22:56: Dolévám zbytek želatiny. Hrozně rychle to tuhne.
22:57: Hotovo!!! Jdu umýt lednici a spát. Dobrou
PS: Pokud patříte ke zbytku lidstva, co se mnou nesdílí kancelář DEML ÚK MKP, radujte se, ochutnat nedostanete. Pokud máte tu smůlu, že sedíte ve stejné kanceláři jako já, vězte, že vás do toho nutit nebudu a odpustím vám, když mou odpolední práci seškrábnete do koše :-)