Vždycky, když jedeme s knihovnickou bandou z nějakého výletu, hrajeme jednu hru. Hra asi nemá název, ale Králíček jí říká Debilní, pokřtěme ji tedy tak. Hra spočívá v tom, že cestou z výletu usazeni ve vláčku nebo autobusu zaháníte nudu vymýšlením otázek na postřeh. Postřehy toho, co jste za celý den zažili.

...rozkládá se malebné město Vídeň. V samém centru Vídně stojí běloskvoucí budova Albertina, která ve svém nitru ukrývá perly nejvzácnější. V současné době perličky impresionistické a kdo u toho nesměl chybět? Samozřejmě knihovníci.

Králíček nám už od jara sliboval výlet do Děčína, do zolo a botanické zahrady. Jako jediný termín, který vyhovuje nám všem bez rozdílu, byl zvolen 17. listopad. Odpoledne 16. listopadu nám Muminek rozeslal komiks bez obrázků o tom, jak asi skončí muminci, kteří den před odjezdem výlet zruší. Hlavičku jsme mu neutrhli, leč je možné, že jen proto, že jsme se ještě neviděli.

až se ucho utrhne. Znáte to, ne? V knihovnické terminologii by se to dalo přetransformovat na "Tak dlouho ET s Aknezob Pacholíčka, Muminka a Králíčka prudí, až se rozhodnou vyjít vstříc jejich šíleným tužbám a pěkně se jim za to otravování pomstít". Prostě a jednoduše, tak dlouho jsme je otravovaly, že nám nepřipraví žádné překvapení a že chcem taky bojovku, až jsme se dočkaly.

Jen několik drobných postřehů z návštěvy mých oblíbených blízkých v mém oblíbeném městě:

• život není fér a na Slovensku nemaj Medvídka Pú. Tedy minimálně v Prešově ne, obešla jsem všechna knihkupectví, o kterých ve městě vím a i antikvariát mě zklamal
• nejen že Medvídka Pú na Slovensku (resp. v Prešově) nemaj, oni ho snad ani neznaj. Nabízeli mi vždy jen ty disneyovské
  [ Pokračování článku ]

Nemá rozum. Sice je velká holka a už umí německy*, ale rozum pořád nemá. Ví, že nemá fyzičku ani na doběhnutí ranního autobusu a leze po kopcích v pravý poledne. Příště by měla nejdřív myslet.
Pojďme to vzít od začátku. Byla jsem pozvána k Aknezobce do její hroudy rodné.

Několik střípků ze středečního předlouhého dne:

• čtu knihu o dívce, která políbila sochu anděla a ten obživl. Slovní spojení jako "jemně tvarované mramorové rty přímo vybízejí k polibku", "svůdný anděl", "znepokojivě záhadný a přitom nesmírně přitažlivý nepřítel" mi trochu nahánějí hrůzu (další postřeh z knihy mám připraven pro samostatný článek, vydržte)
• cestou na oběd jsme se nechali osvěžit kropícím vozem a s Pacholíčkem jsme v ruku v ruce přeskákali napříč Staroměstským náměstím (prej skáčem hrozně, ale asi s tím nic neudělám. Poslední dobou mám sem tam hroznou chuť začít skákat a nebrání mi v tom plné ulice v centru Prahy ani prázdné sklady v práci)
• vymyslely, naplánovaly a vyrobily jsme s Aknezobkou bojovku pro kluky na večerní akci (bude zmíněno níže)
  [ Pokračování článku ]

Hab vergessen, Deutsch zu sprechen. Stop. Anders hab ich mich gut. Stop. Hab festgestellt, dass beim Tisch jemand noch schlimmer als ich essen kann (zwei kleine süsse Kinder :-)) Stop. Habt ihr in Tschechien auch so schreckliches heisses Wetter? Stop. Ich schicke euch viele Grüsse und bis bald wieder hier, in der Bibliothek, oder irgendwo anders :-) Baba

Je to k neuvěření, ale tento víkend se nám podařil jeden z nemnoha výletů, kdy bylo teplo, slunečno a krásno. Bohužel trochu oparovo a nejasno, takže z vrchů nebylo vidno do údolí, ale kdo by si nechal kazit náladu takovými detaily.
Vydali jsme se ze Zdic na Točník a Žebrák. Plán původní trasy čítal asi dvacet kilometrů, což jsme asi v třetině cesty zavrhli jako nemožné, jelikož první čtyři

Tento víkend se nesl ve znamení prvního jarního dne a to by byl skoro hřích nevyrazit ven. V sobotu bylo krásně. My jsme samozřejmě šli až v neděli, kdy už tak krásně nebylo. Turistický klub mladých knihovníků (TKMK) totiž chodí na výlety zásadně a jedině když je hnusně, prší, fouká, je mlha, plískanice, bláto, roztávající sníh nebo jiné milé přírodní zpestření.
Vymyslely jsme s Aknezob (resp.