Tak dlouho se se džbánem pro vodu chodí

až se ucho utrhne. Znáte to, ne? V knihovnické terminologii by se to dalo přetransformovat na "Tak dlouho ET s Aknezob Pacholíčka, Muminka a Králíčka prudí, až se rozhodnou vyjít vstříc jejich šíleným tužbám a pěkně se jim za to otravování pomstít". Prostě a jednoduše, tak dlouho jsme je otravovaly, že nám nepřipraví žádné překvapení a že chcem taky bojovku, až jsme se dočkaly. A bylo to doopravdy drsné. Zatímco my jim do bojovky dávaly úkoly jako uhodnout hádanky, složit básničku a básničku dramaticky ztvárnit, my jsme musely:

• přefiltrovat ovocný džus pomocí černéhu uhlí a zbavit jej barviv (filtrovala Aknezobka, krásně se upatlala a já jsem se jí vůbec nesmála)
• jít kus cesty pozpátku se zrcátkem v ruce (v malém zrcátku nebylo nic vidět, používaly jsme tedy společně jen jedno velké - v pravé ruce jsem koukala zrcátkem na cestu, levou rukou jsem svírala Aknezobku, ta nám koukala pod nohy a varovala mě před kořeny a nerovnostmi cesty. Zrovna v tomto úseku cesty jsme potkaly cyklistku, kterou jsme velice pobavily, uhnula nám z cesty, dost se smála a ptala se nás, jak dlouho už takhle jdem)
• nejvtipnější úkol dne - jít do hospody a říct servírce na baru, že Jizerka (jméno restaurace) je nejlepší (odměnou nám byly již zaplacené pivo a IceTea a další vzkaz s úkolem, zhoupnout se na houpačce)
• vystřihnout každému z chlapců krajku z papíru (pchá, jsme dětské knihovnice, tohle jsme teda zvládly bravurně)
• proběhnout si na louce slalom (fakt jsme běžely a nadávaly pánům do hajzlíků prohnaných :-))
• sestřelit prakem nabitým žaludy balonek ze stromu (že jsme s sebou měly prak jsme si nějak nevšimly, tak jsme shazovaly ručně)
• vytáhnout si každá ze čterečků papíru popsaných písmenky jeden a až do odvolání ono písmeno nepoužít v hovoru (jinak pánové nějak na zrušení zákazu zapomněli a my jsme se onomu písmenku vyhýbaly celý zbytek cesty. Bylo to někde za polovičkou :-)) A abychom nepodváděly, stanovily jsme si samy trest - za použití písmenka K a L 3 dřepy. Zjistily jsme, že se písmenům daleko líp vyhýbá, když se mluví v infinitivech, takže se celý zbytek cesty nesl v hovoru v tomto duchu:
  - Au, ta zvířata štípat. Já už chtít jít do vody. My je zabít až my je střetnout. Já mít nápad, co my učinit s těmi šiframi, až my dojít. My nacpat Pacholíčkovi (to jsme neřekli, protože je tam K, ale nechci mu tu prozrazovat jméno, by se mu to nelíbilo) jeho šifra do úst. Jóó, to být supr nápad. Já ho chytit a ty mu nacpat ta jeho šifra do pusy)
• zapomněla jsem dodat, že většinu úkolů provázelo zašifrované zadání v Pacholíčkově podání. Jen nám nějak zapomněl na začátku cesty říct, že obálku s klíčem k šifře si smíme otevřít a my jsme netušily, co se v obálce skrývá. Jednu šifru jsme rozluštily i bez klíče, jeden úkol jsme zvládly bez zadání, o jeden jsme se ani moc nepokoušely, protože to bez klíče nemělo smysl a strašlivě nás na té louce štípali komáři
• posledním úkolem bylo vytáhnout z vody mrtvolu, což byla plastová pikslička na dně rybníka, od níž vedla na hladinu na provázku přivázaná gumová rukavice. V piksličce na nás čekala spousta sladkostí a Muminek říkal, že prej co dům dal. Ještě jsme ji neprozkoumaly celou, ale jsem zvědavá, co tam najdem :-)) 

Bylo to úžasně zábavné, kluci byli vážně nápadití a ohromně jsme se nasmály. Kluci šli asi deset minut před námi a značili nám cestu (žlutými puntíkovanými fáborky, které byly ve žloutnoucím listí opravdu skvěle vidět :-)) a prý nás často pozorovali a taky se dost bavili. Nutno dodat, že jsme opravdu všechny úkoly plnily poctivě. Na začátku nám Muminek přilípnul bobříky férovosti, že prej abychom nepodváděly, ale to by nás ani nenapadlo! Přece se nepřipravíme o zábavu, žejo? Návrat domů sice provázely drobné roztržky, ale všechny křivdy jsou již zapomenuty a příště nás čeká něco ohromného :-)