Ze Slovenska...

Jen několik drobných postřehů z návštěvy mých oblíbených blízkých v mém oblíbeném městě:

• život není fér a na Slovensku nemaj Medvídka Pú. Tedy minimálně v Prešově ne, obešla jsem všechna knihkupectví, o kterých ve městě vím a i antikvariát mě zklamal
• nejen že Medvídka Pú na Slovensku (resp. v Prešově) nemaj, oni ho snad ani neznaj. Nabízeli mi vždy jen ty disneyovské variace bez špetky milneovského humoru s ošklivými křiklavě barevnými zvířátky a na mou prosbu o původní verzi od A. A. Milne(a) (jak se tohle jméno sakra skloňuje?) reagovali obvykle udiveným pohledem
• ve slovenských (resp. prešovských) knihkupectvích nejen že nesmíte listovat knihami, které si nechcete koupit (vlastní zkušenost před několika lety, vybírá se jen očima podle obálky), ale nesmíte si z nich ani nic opisovat. V jednom moderním nákupním centru je i takové to velemoderní skvěle zařízené knihkupectví s jakoby hrozně příjemnou atmosférou, ale na každé druhé polici je veselý nápis s mnoha vykřičníky, že z knih si nemáte nic opisovat, fotit ani jinak kopírovat.
• a vůbec je v obchodech i všude spousta veselých nápisů - v autobusu - Keď stojíte, držte sa!; v cukrárně - Kornutiky chytať opatrne! apod. Nejvtipnější se mi zdál zákaz vstupu s kočárky do prodejny s dětským oblečením a doplňky
• není pravda, že jen mladí Češi svým východním bratřím nerozumí. Scénka z obchodu, prodavačka středního věku a já:
  - Dobrý den. Prosím 30 deka toho vepřového sádla
  - Eeeh... Čoho?
  - Tej bravčovej masti :-)
  - Ah jaj... A koľko?
  - Tridsať deka :-)
  Uznávám, že vepřové sádlo a bravčová masť nejsou slova úplně příbuzná, ale úsměvné je, že vedle slovenskej bravčovej masti mají v obchodě i balíčky českého vepřového sádla. Nerozumět, že tridsať je třicet mi už příliš úsměvné nepřijde...
• asi mi dost vyhovuje pražská anonymita. Představa, že se se mnou dá v autobusu do řeči každej spolusedící děda, bude mi tykat, ptát se kam jedu, za kým jedu a co tam budu dělat, mě trochu děsí
• život není fér a na Slovensku, resp. v Prešově, maj na každém rohu papírnictví a obuv, dokonce občas s botama už od velikosti 35. Dobrý papírnictví aby člověk v Praze pohledal, o malých botách ani nemluvě
• v každém zmzrlinovém stánku, který jsem potkala, dávají ohromné kopce výtečné zmrzliny. Na přání vám kopec namíchají i ze dvou zmrzlin, to vše za 30 centů a provázené opravdu milým úsměvem a poděkováním
• a co už vůbec není fér, za měsíc a za dva měsíce očekávají bratranci přírůstky do rodin, nastávajícím maminkám to ohromně sluší a já ta robátka uvidím maximálně na fotkách a vůbec si je nepochovám :(