Konečně jsem se dneska odhlásila z konference KNIHOVNA a zrušila si zasílání newsletterů z Goethe-Institutu. Znamená to, že nebudu začínat každý den mazáním alespoň patnácti nabídek vyřazených knih z knihoven po celé ČR a nabídek na akce "Géťáku", ovšem má to i své stinné stránky. Například tu, že mi už nebudou chodit absolutně žádné maily. Nechcete mi někdo napsat něco hezkého?

Bylo nás pět. Teda původně jen tři - já, moje sestra a Péťa. Vyrazily jsme v sobotu odpoledne na deskohraní. Z původního plánu jen tam tak nakouknout, zkusit si zahrát pár deskovek a tak v pět jít dom trochu sešlo. Zasekli jsme se

mám dneska v hlavě. Taky máte dny, kdy je vám tak nějak nijak, všechno vás štve, nudí, nebaví nebo jako by se vás nic netýkalo? Nikdo mi nic neudělal, nikdo mě nenaštval, nikdo mi neublížil a přesto nějak nemám náladu. Žádnou náladu. Není mi smutno, nejsem naštvaná, vzteklá, otrávená, jen je mi nějak... divně. Nepopsatelně, zvláštně a jednoduše nijak. Kdoví, proč. Že by PMS? Čokolády jsem dneska

Tak jsem s mou nejdražší kolegyní Péťou podnikla prodloužený víkend do Lužických hor. Co na tom, že jsem ještě neměla nárok na dovolenou a z mé strany šlo o akci naprosto neplánovanou a ryze spontánní. Ve středu se mě Petra zeptala jestli bych jela, domluvila mi tu dovolenou na pátek a ve čtvrtek jsme jely. Měla jsem maličko strach, že mě po desaterém ujištění, že mám zimní bundu i zubní pastu

Dneska jsem v rámci večerní rozcvičky sběhala půlku Prahy, abych si koupila jízdenky, našla bankomat ČSOB, koupila náhradní kartáček na zuby, protože ten stávající bych ráno rozhodně zapomněla a abych si nechala vyměnit baterku v hodinkách, protože se jako na potvoru musely zastavit zrovna dnes. Po návštěvě asi deseti hodinářství jsem konečně narazila na jedno, kde byli ochotni baterii vyměnit

Každý den na konci provozní doby se s čtenáři naší knihovny loučí předpřipravený nahraný hlas děkující jim za návštěvu a těšící se na shledanou.
Po tomto hlášení jsem včera s polohlasným "Nazdar" vypla počítač. Když mě někdo pozdraví, tak odpovím, nebo ne?
Fakt nevím, co na tom kolegyně tak pobavilo, že se tomu smály ještě cestou na metro.

Hab Lust Deutsch zu sprechen. Gibt´s hier jemand, der mit mir auf Deutsch reden will? Bin verrückt. Warum? Darum!
Wa wi wu we, wo ist Uwe? Udo Ida, Uwe ist da.
Schöne Grüsse und gute Nacht, meine liebe Freunde. Gehe lieber schlafen, bin heute Abend wahrscheinlich zu müde.

Tak jsem dneska zase strávila plodnou hodinku v korálkárně Rooya(a Peťulka s tím nemá vůbec nic společného - myšleno naprosto vážně a bez ironie :-) a našla jsem své nové hobby. Rozstříhala jsem ty příšerky, co se mi povedly včera a vytvořila nové, za které se už ani nestydím :-) Jako sice to stále není dokonalé, ale vypadají

Mám novou úchylku. Korálky. A může za to Petra (jak jinak, ta totiž může úplně za všechno :-) Prostě mě nakazila a to takovým způsobem, že jsem v pátek strávila hodinu v korálkárně na Míráku, předvedla jsem se tam jako naprostý idiot, protože jsem se slečny prodavačky ptala na naprosto začátečnické věci, udělala jsem jim tam horentní tržbu 40 Kč a vyrobila si dneska dvoje náušnice. Až se mi povedou

Právě mě jedna žadatelka o Opencard seřvala, že si včera u nás podala žádost, zapomněla tam zaškrtnout aplikaci dopravní odbavovací systém, jakože chce tu kartičku využívat i jako legitku na MHD, my jsme jí to nezkontrolovali a ona to tam teď nemá zaškrtnutý. Kvůli nám. To snad není možný, dospělá ženská a já můžu za to, že neumí číst a psát? Jinej chytrák mě zas vraždil pohledem, když jsem po

Dneska odpoledne jsem přišla z práce a bylo tak nádherně, že by byl skoro hřích sedět doma. Babí léto v plném proudu, sluníčko se snažilo co mohlo a já prostě musela ven. Bydlíme kousek od lesa, takže svou potřebu po kousku přírody můžu uspokojit téměř kdykoliv. I vyrazila jsem k rybníku.
Zrovna nedávno jsem přemýšlela, jestli mi vadí nějaké zvíře. Došla jsem k názoru, že mě nenapadá žádný

Dneska jsem cestou z práce potkala v metru maminku s naprosto sladkým chlapečkem v kočárku. Tak roztomilé miminko se jen tak nevidí, mohla jsem na něm oči nechat. Zírala jsem na něj několik stanic, než mě napadlo, že by to třeba nemuselo být úplně slušné :-)
Tak jsem vylovila z tašky knížku,

Pomoc, pomošč, Hilfe, help! Já chci spát. Vždycky jsem byla člověkem, který ať šel spát kdykoliv, samovolně se probouzel kolem jedenácté. Ideální doba spánku se mi vždycky pohybovala kolem jedenácti hodin, teprve po tomto čase jsem se cítila absolutně vyspalá a odpočatá. Kdeže loňské sněhy jsou. Dneska

Má utkvělá představa vlastní spolehlivosti dnes opět vzala za své. Včera odpoledne si má milá maminka vyhlédla v jednom second-handu nedaleko knihovny, kde pracuju, dva moc pěkné kousky. I připadlo na mě, abych se tam dnes po práci stavila a kýžené hadříky vyzvedla. A nezapomeň na to, prosímtě, slyšela jsem večer i dnes ráno několikrát. Jóó, copak jsem blbá? - Ano vážení a milí,

Poněvadž jsem buď úplně blbá, nebo na pise.cz taková funkce nejni, nedaří se mi vložit sem odkazy na blogy, které ráda čtu. Tak to udělám formou článku :-)
Ha, už jsem na to příšla. Ale takhle se mi to stejně líbí víc, tak to nechám tady

Mikrouši
Webus Pilatus
Ovesná vločka
Pája
Wlcice
sl. Lenka
Knihomilka
Králičí norou
Růst společně

Myanmar - knižní blog
Lili.en - další knižní blog

Susi
Gabi
Katja

Jsem pěknej magor. Pět až šest dní v týdnu pracuju v knihovně a když mám volnou neděli a nemusela bych s mít s podobným zařízením nic společného, vyrazím na den otevřených dveří do Národní knihovny :-) Ale musím objektivně uznat, že ačkoliv jsem během studia na knihovnické VOŠ absolvovala exkurzi

Tak a je to tady. To mám z toho, že mě to v práci baví. Teda já nevím, čím to je, možná, že to vzešlo nějakým losem nebo škodolibostí někoho shora nebo co my víme. O co jde? O tu debilní Opencard. Jak jistě všichni Pražané vědí, tuto báječnou kartičku, která zatím téměř k ničemu neslouží, vydává

Už mi z tý knihovny asi definitivně hrabe. Dneska se mi zdálo, jak se na nás valí nekonečné zástupy lidí, vracejí nám knihy, my je nemáme kam dávat a šílíme z toho. A taky se mi zdála pohádka o Jeníčkovi a .... ne, Mařence ne, o Jeníčkovi a ET. A za to může Petra. A taky asi začínám stárnout. Dneska jsem se probudila v 7 hodin ráno, ačkoliv jsem budíka měla až na půl devátou a nemohla jsem zabrat.

Skoro jsem dnes zhynula. V dětském koutku se zhruba na čtyři hodiny usadila maminka s malým, asi čtyřletým chlapečkem. Na první pohled andílek, blonďaté kurdnaté vlásky, modrá očička, poletoval po koberci jen v ponožkách a vypadal naprosto sladce. Záhy jsem téměř začala litovat, že nevyšel Šárčin plán s gilotinou v hradbě dětského koutku*. Chlapeček mi co deset minut chodil sdělovat životní moudra

Tak jsem v sobotu byla na svatbě a bylo to tak krásný, že mě to skoro až rozesmutnilo. Brali se mi kamarádi, ženich usměvavý jako vždy, nevěsta zářila v bílém tak jak to má být, prostě nádhera. Jako já se chci taky vdávat. Když jsem si dneska postěžovala Petře, zas jí v očích nebezpečně zasvítilo a sdělila