Et | Vzdychám s panem Fulghumem - Ach jo...

Tak jsem v sobotu byla na svatbě a bylo to tak krásný, že mě to skoro až rozesmutnilo. Brali se mi kamarádi, ženich usměvavý jako vždy, nevěsta zářila v bílém tak jak to má být, prostě nádhera. Jako já se chci taky vdávat. Když jsem si dneska postěžovala Petře, zas jí v očích nebezpečně zasvítilo a sdělila mi, že J. je stále volný :-) Chudák malej, vůbec neví, co na něj ta potvora jedna peče.
Taky jsem se upsala k podzimní výzdobě knihovny. Geniálně (a naprosto originálně, ne že ne!!!) jsem se rozhodla, nakreslit si pěkně na čtvrtku obrysy listů, ty pak vymalovat vodovkama v podzimních barvách, vystříhat a rozvěsit po knihovně. A tak se půl dne v práci těším, jak dneska půjdu do lesa, hezky se tam projdu, pokochám se začínajícím podzimem, nasbírám si to nejúžasnější nejvýstavnější listí a večer se pustím do tvoření. No a pěkně houby. Přišla jsem z práce, leje jak z konve a přeci se nebudu courat po lese v dešti. Tak sedím u netu, hledám na Googlu obrysy listů, protože potřebuju nějaký vzor (ne že bych teda nebyla schopná nakreslit pár listů, ale já chci v knihovně výstavní krásné listy a ne nějaký moje nepovedený zmetky) a jsem pěkně otrávená. A hypnotizuju oblohu, aby přestalo pršet. A asi to nefunguje.
Ach jo.