Taky se vám zdá nadpis jako geniální spojení dvou zdánlivě neslučitelných slov? Tohle umí dokonale můj milý kamarád Králíček. Během společné dovolené vymyslel podobných spojení nespočet. Některé jsem si psala, jiné si pamatuju, většinu jsem zapomněla, ale to nevadí. Své kouzlo stejně měly jen v tom okamžiku a přepsané tady by stejně vypadaly divně. A tak vám jen zlehýnka přiblížím, jak jsme se vlastně měli. (A sobě poznamenám, co bych nerada zapomněla.)

Před cca 4 lety, e-mailem - ET, mám možnost jet přes Erasma do Berlína, co ty na to? 
Před cca 3,5 lety, e-mailem - Berlín je úžasnej
Před 3 lety, e-mailem - Já to město miluju!!!
Před rokem, e-mailem - Asi chci studovat v Berlíně
Před půl rokem, e-mailem - Stěhuju se do Berlína
Před pár měsíci, osobně v knihovně - Nechceš přijet v létě za mnou? Klidně s sebou vem knihovnickou partu, mám celej byt pro sebe.

... řekl mi včera Pacholíček, když jsem na něj mrkla uprostřed rybníka v Králíčkových plaveckých brýlích. Zjistila jsem, že s brýlemi by se mi učilo plavání s hlavou pod vodou mnohem snadněji, ale také je pro mě mnohem snadnější se tímto způsobem utopit. Po čtyřech tempech přestávám zvládat dýchat a když se mi ti dva ještě smějou, mám tak akorát plnou pusu vody s příměsí jílu a bordelu ze stromů a je po plavání.

aneb jeden den, tři města a čtyři knihovny. Anebo ještě jinak, pracovní exkurze, kterou jsme si zase převlékli za výlet.

"Nepojedeme 1. května na výlet?", přišlo mi někdy začátkem dubna mailem. Neuvěřitelnou shodou náhod nás všech pět souhlasilo nejen s návrhem, ale i termínem. Tři dny před plánovaným výletem byl Králíček téměř násilím donucen vybrat vhodnou trasu. Po mém a Aknezobčině naléhání a kvílení, že rozhodně něco kratšího a méně náročného, protože bez kondice a s alergií, přislíbil max. 15 km, převážně po rovince. Dále se už rozhodl se býti tajemnějším než hrad v Karpatech, a tak jsme věděli pouze že v 8.30 z Holešovic, úžasná trasa, výletový orgasmus, nádhera, tam se nám bude líbit. Cíl neznámý.

Vždycky, když jedeme s knihovnickou bandou z nějakého výletu, hrajeme jednu hru. Hra asi nemá název, ale Králíček jí říká Debilní, pokřtěme ji tedy tak. Hra spočívá v tom, že cestou z výletu usazeni ve vláčku nebo autobusu zaháníte nudu vymýšlením otázek na postřeh. Postřehy toho, co jste za celý den zažili.

...rozkládá se malebné město Vídeň. V samém centru Vídně stojí běloskvoucí budova Albertina, která ve svém nitru ukrývá perly nejvzácnější. V současné době perličky impresionistické a kdo u toho nesměl chybět? Samozřejmě knihovníci.

Králíček nám už od jara sliboval výlet do Děčína, do zolo a botanické zahrady. Jako jediný termín, který vyhovuje nám všem bez rozdílu, byl zvolen 17. listopad. Odpoledne 16. listopadu nám Muminek rozeslal komiks bez obrázků o tom, jak asi skončí muminci, kteří den před odjezdem výlet zruší. Hlavičku jsme mu neutrhli, leč je možné, že jen proto, že jsme se ještě neviděli.

až se ucho utrhne. Znáte to, ne? V knihovnické terminologii by se to dalo přetransformovat na "Tak dlouho ET s Aknezob Pacholíčka, Muminka a Králíčka prudí, až se rozhodnou vyjít vstříc jejich šíleným tužbám a pěkně se jim za to otravování pomstít". Prostě a jednoduše, tak dlouho jsme je otravovaly, že nám nepřipraví žádné překvapení a že chcem taky bojovku, až jsme se dočkaly.

Jen několik drobných postřehů z návštěvy mých oblíbených blízkých v mém oblíbeném městě:

• život není fér a na Slovensku nemaj Medvídka Pú. Tedy minimálně v Prešově ne, obešla jsem všechna knihkupectví, o kterých ve městě vím a i antikvariát mě zklamal
• nejen že Medvídka Pú na Slovensku (resp. v Prešově) nemaj, oni ho snad ani neznaj. Nabízeli mi vždy jen ty disneyovské
  [ Pokračování článku ]