Et | Prvomájový výlet

"Nepojedeme 1. května na výlet?", přišlo mi někdy začátkem dubna mailem. Neuvěřitelnou shodou náhod nás všech pět souhlasilo nejen s návrhem, ale i termínem. Tři dny před plánovaným výletem byl Králíček téměř násilím donucen vybrat vhodnou trasu. Po mém a Aknezobčině naléhání a kvílení, že rozhodně něco kratšího a méně náročného, protože bez kondice a s alergií, přislíbil max. 15 km, převážně po rovince. Dále se už rozhodl se býti tajemnějším než hrad v Karpatech, a tak jsme věděli pouze že v 8.30 z Holešovic, úžasná trasa, výletový orgasmus, nádhera, tam se nám bude líbit. Cíl neznámý.

Sobota, krátce po osmé, vystupuji na Holešovicích. Sotva vystojím frontu na fornettkovou snídani a zakousnu se do první, zahlédnu v dálce Králíčka. Přichází s ďábelským úsměvem a s leskem v oku mi sděluje, že Pacholíček to asi nestíhá. Zvoní telefon, Muminek to asi taky nestihne. Přichází Aknezob a raději si jde rovnou koupit kafe, tohle je na její nervy příliš silná káva. Pět minut před odjezdem se však oběma zoufalcům daří doběhnout a sotva popadajíc dech si jdou ještě v klídku koupit pití.

Na nástupišti nám Králíček prozrazuje, kam pojedeme autobusem. Aknezob ve své mozkové GPS navigaci lokalizuje místo a vyzvídá možné cíle. V narvaném autobusu se nám jako zázrakem podaří usadit se na blízkých místech, po dvojicích povídáme, Muminek upadá do komatu. Pacholíček se rozhodl připravovat mě svědomitě na přijímací zkoušky, vymýšlí mi tedy číselné řady a jiné záludnosti, bavíme se náramně.

Po výstupu v Dubé přes mnohé protesty zamíříme do hospody, holky se potřebují kulturně vyčurat a Aknezob se potřebuje zmocnit mapy. Po jednom pivu, kofole a čajích vyrážíme vstříc sluníčku za zelení. Kocháme se krajinou, zpíváme z plna hrdla, ET si rve do vlasů pampelišky (večer si kvůli tomu bude vzteky rvát vlasy), skoro nekýcháme ani neslzíme, ačkoliv břízek potkáváme nepočítaně.

Na první zastávce objevuji na kotníku klíště, zakapávám ho heřmánkovým krémem a Aknezobka mi ho zkušeně vyviklá. Při rozhodování, jak ho zabít to s Muminkem cuká, klíště však nemá nejmenší šanci. Králíček potřebuje vyzkoušet svůj zapalovač, je rozhodnuto, že bude upáleno. Těžko říci, jak nakonec dopadlo, myslím, že spíš bylo vykouřeno.

V Dřevčicích potkáváme první hospodu, mají ještě zavřeno, vypadá nevábně. Holky budou radši čurat za keříkem, kluci na pivo počkají. Jdeme dál. Lesem kolem potůčku, je nádherně, ptáci zpívají. Potkáváme malý pramen s průzračně čistou vodou, Králíček do ní skoro šlápne, jak je dokonale klidná. Šploucháme si ruce, Aknezob s Králíčkem hrají vodní bitvu. Někteří příjemně osvěžení, jiní zmáčení od hlavy k patě pokračujeme dál. Při svačince je jasné, že Králíček Aknezobce nemůže vodní útok zapomenout a slibuje vhození do nejbližšího rybníka.

Překrásnými lesními stezkami i méně pohodlnými cestami plnými rozježděného bláta a polámaných stromů se dostáváme na Chudý hrádek, vrcholný okamžik našeho výletu. Škrábeme se do strmého kopečka, ač normálně závratěmi netrpím, motá se mi hlava. Nahoře se usazuji u ohniště a odmítám šplhat po vrcholcích hradeb jako kluci. Ti blázni mě nakonec přemluví, abych s nimi lezla do jakési průrvy neuvěřitelné hloubky, kde jde pára od pusy, je tam zvláštní temno, klid a tak nějak mrtvolno. Když začnou s řečmi, že se to asi brzy zavře a skála nás rozmačká, neváhám ani minutu a škrábu se uzounkou chodbičkou mezi dvěma ohromnými masami kamene zase zpět na povrch zemský. Cesta z kopečka z hrádku dolů do údolíčka je ještě namáhavější než nahoru.

Pacholíček (!!!) chce hrát nějakou hru, Muminek nás zasvěcuje do nového typu slovního fotbalu. Hraje se na poslední dvě písmena, kýžené slovo se však musí pouze opsat bez použití kmene slova. Slovo jako takové tedy zazní pouze poprvé při vykopnutí, vypadá to třeba následovně:
cesta - velký chlupatý pavouk (tarantule) - dopravní prostředek, který se pohybuje ve vzduchu (letadlo) - voda, která se drží v nerovnostech cesty po dešti (louže) ...
Hra se mi moc líbí, leč je intelektuálně velmi náročná, hráči neukáznění a ač se Pacholíček snaží je ukáznit, ti tři se raději baví s ovcemi, fotí jehňata a vůbec dělají samé nesmysly :-) Králíček si hraje na uměleckého reportéra a paparazzi v jednom, ET si za chůze plete pěneček z pampelišek.

V Holanech se usazujeme na zahrádce hospůdky, objednáváme si pochybné jídlo a užíváme si sezení venku (tzn. sedíme bez bot, blbneme s pampeliškami, fotíme se a jiné veselé) Déšť nás zahání dovnitř bizarně vyzdobené hospůdky, kde až do morku kostí prosákneme smažením. Užíváme si točené Kofoly a piva. Procházíme jízdní řády a hledáme nejvhodnější spoj. Na cestu cca 6 km do Stvolínek máme něco přes dvě hodinky, pohodička, stíháme.

Po pár desítkách metrů zjišťujeme, že jdeme blbě, vracíme se na náměstíčko k hospodě, rozcestník ukazuje ne šest, ale 7,5 km. Pohodička už trochu menší, přidáváme do kroku. Kluci naprosto zbytečně ženou, koupání v ledové vodě zavrhují (prý z nedostatku času, haha) a do cíle dorážíme s hodinovým předstihem. Čas na další pivo a kofolu. Místních se ptáme na cestu k nádraží, prý kousíček, tak 7 minut.

Dvacet minut před se zvedáme, ať jsme tam raději dřív. Jdeme, jdeme, nádraží nějak nikde v dohledu. V zahrádkářské kolonii se ptáme na cestu, musíme na druhou stranu. Na malém rozviklaném mostku kvílím strachy, na hodinkách si všímám, že máme 10 minut do odjezdu. Králíčkovi uniká z úst jedno sprosté slovo, zrychlujeme. Vidíme koleje, na kterou stranu ale jít? Cink, cink, ozývá se. Králíčkovi uniká z úst další sprosté slovo, tohle je poslední vlak. Startujeme sprintem k nedaleké budově a trháme rekordy za běh na sto metrů. Aknezob nám z dálky nadává, když má vlak 5 minut do odjezdu, nemůže jet už teď. Má pravdu, oddychujeme na nástupišťátku.

Ve vláčku je příjemné teplo, ukolébáni téměř usínáme, cpeme se čokoládou, zbytky svačin, hrajeme Debilní hru a je nám báječně. V Praze v metru na nástupišti ještě blbneme, výsledkem je soubor Debilních her, bude popsáno níže.

ušlých km - slíbených 15 se protáhlo podle Králíčka 18, podle on-line mapy 22, takže něco mezi tím
navštívených hospod - 3
čajů, káv, kofol a piv - nepočítaně
naštvaných či uražených výletníků - 0 (!!!)
zraněných - 0 (klíště nepočítáme, zatím místo kolem nerudne ani nesvědí)
prvomájových polibků pod rozkvetlou třešní - 0
fotografií - nepočítaně na druhou
fotografií uveřejněných zde - 0, protože ET je debil a její foťáček leží pohodlně v šuflíčku v práci (Muminek se ale jistě rád podělí, sledujte muminí údolí)
nových her - 2, viz následující odstavec
fleků od pampelišek - po rukou nepočítaně, od mlíčka na kalhotech, od pylu na tričku

Soubor debilních her:
slovní - všímací pozorovací, otázky viz níže
pohybová - hraje se nejlépe v prostorách plných lidí, kteří vás okukují. Potřebujete jednoho člověka, který vám leze na nervy a kterého baví vám léz na nervy. Před jeho slovy postupujte o krok do strany, vždy počkejte, až se příblíží a opět se vzdalte. Pohybujte se do kruhu kolem dalších lidí, se kterými se znáte.
stolní - zatím žádná vlastní, provizorně hra Schildkröten rennen (česky pod názvem Želví závody)
potřebujeme ještě alespoň dvě, bude jistě doplněno během dalších společných akcí

Debilní hra (ukázka otázek z výletu na Chudý hrádek)
Jakou písničku si Pacholíček zpíval celý den?
Co bylo napsáno prstem ve špíně zadních okének auta, které nás míjelo?
Kolik lidí jelo v autě, které kolem nás jelo u pole s modrým traktorem?
Na jaké noze měla ET klíště?
Jaké dvě polévky měli v hospodě, která ještě byla zavřená?
Kolik dětí měla rodina, kterou jsme potkali na Chudém hrádku?
U pramene měl Králíček vidění, co předpovídal?
Jak se jmenovala služka z divadelní hry, o které nám Králíček cestou povídal?
Jaké zvíře viděl Pacholíček, když si myslel, že vidí sojku?
Jakou popelnicí byla Aknezob nadšena v Dubé a proč?
Čím nás chtěl Králíček motivovat k výstupu na Chudý hrádek?