Mám od nového roku nějakou zvláštní tradici. Jen co se nachýlí páteční večer k sedmé hodině, začnu něco péct a rytíře poslouchám z kuchyně. Tento pátek tomu nebylo jinak, ale oproti minulým týdnům se mi podařilo vidět aspoň deset minut, zatímco mi kynulo těsto. Kříž v roli padoucha je neodolatelnej!

První těsto v životě, které mi kynulo už od začátku. Naprosto ukázkově.
Matlanice příšerná, tvaroh mi tekl, těstem kynoucím i na plechu místy drobet prosakoval, ale výsledek oukej. Sice ne tak vzhledné jako v receptu na obrázku, ale jinak pohoda.
Chutnají moc dobře, příště přidat do těsta víc cukru a míň mlíka. Jinak mňam.

Víte, jak přišly na svět Vánoce? Podle pohádkové knížky Lilly Eisenschimlové Co svět neviděl jednoho krásného dne přestalo pekařského tovaryše bavit motat pořád dokolečka housky a upekl něco jiného a nazval to... vánočka. Aby jí nebylo smutno, Pán Bůh jí odňal žebro a uplácal vánočníka. Ten byl ale k ničemu, akorát tak se připaloval a srážel a nic z něj nebylo. Po delších peripetiích vánočka našla své uplatnění a vymyslela lidem Vánoce.
Rozhodla jsem se dneska upéct prvně v životě vánočku a v hloubi duše jsem pevně doufala, že z ní nebude vánočník.

tu toho už bylo napsáno dost, tak jen slíbená fotokodumentace: (je tam nějaké podivné formátování, ale už si s tím hraju půl hodiny a jdu radši spát, upravím někdy jindy :-))

Houpací koníci pro hravou a dětinskou ETinku
 

Až mě zas někdy popadne v osm večer touha začít péct perníčky, tak mě prosím zastavte. Zvláště pokud mám zaděláno z tři čtvrtě kila mouky a těsto leží stále ztuhlé v lednici. Po dlouhé době jsem se opět objevila kouzlo ICQ, vykecávám se, vykecávám a takhle to dopadá:

Miluju ho, nade všecky ostatní. Je úžasný, jemný, vypadá skvěle a nádherně voní. Mluvím o něm už dlouho, ale dnes jsem se konečně rozhoupala. Nebyla to láska na první pohled, zpočátku jsem byla trochu nedůvěřivá, jako ke všem.  Ale je jiný, je prostě dokonalý.

Bylo nebylo, ET takhle jednou narazila na knihovním webu na recept na Crumble a rozhodla se to vyzkoušet. A žádná hrůzostrašná historka dneska nebude, abyste věděli :-))

Při hledání jednoho receptu jsem se začetla, zasnila, mám takový ten skelný pohled a připitomělý úsměv. Co mě tak rozněžnilo? Tenhle článek.
Pojem Comfort foods jsem slyšela poprvé. Co se pod tajemným názvem skrývá? Z internetu jsem se dozvěděla, že jsou to jídla, která nám přináší milé hřejivé vzpomínky, u kterých je nám dobře, které máme rádi a když je jíme, cítíme se jako v jiném světě. Vytočil vás v práci šéf? Okousal vám pes nové boty? Přinesly obě děti ze školy vši? Máte rýmu, bolí vás hlava a cítíte se hrozně? Uvařte si Comfort foods a svět bude hned hezčí.

Pro všechny, jimž jsem slíbila napsat článek o Pacholíčkově dortu k narozeninám a zapomněla na něj:

Dostala jsem dneska chuť na domácí pizzu a jako základ jsem použila krokodýlí těsto. Dost blbej nápad.
Udělala jsem jednu špenátovou, jednu nacpemetamvšechnocomámerádi.
Jedna byla přesolená, druhá bez chuti a bez zápachu.
Domácí pizzu už asi dělat nebudu, neumím to. Všechny, které jsem kdy pekla, stály za houby, ač se mě někteří, co se jim mě zželelo, pokoušeli přesvědčit o opaku. Vím svoje :-)