Znáte starší český dětský film Pohlaď kočce uši? Právě jsem si přehrála jeho současnou moderní verzi s názvem Ukousni čokoládovému zajíci uši.
Nedožil se, chudák, ani Velikonoc.

Mám tu nejúžasnější sestru na světě a díky ní taky tu nejstylovější kápézetku na světě. Vlastnit tohle, neměli byste prostě chuť zranit se na nějakém dobře viditelném místě? Asi si půjdu oholit nohy a nebudu dávat nijaký zvláštní pozor na kolena :-))

Rozumíte slovensky?
Bolo nebolo, Za siedmimi horami a za siedmimi riekami... A zazvonil zvoniec a rozprávky je koniec.
Zní to hezky a naprosto srozumitelně, že?

A co tohle?
Bul raz jeden chlop, chtoromu umarla žena. Ostal gdovcom z malimi dzecami.... Dzirka v noše, skončelo še.
Východní Slovensko je zkrátka velmi osobitý kraj s neobyčenou kulturou mluveného projevu :-))

Chuť na sladké překonala sobotní lenost i uspávací dávku Zodacu a vrhla jsem se na šneky, po kterých jsem už dlouho pokukovala. Recept jsem našla u Páji, jen drobátečko si ho poupravila a ačkoliv ona píše, že kvality těch z pekárny nedosáhla, já jsem se svým výsledkem naprosto spokojena. Díky Pájo :-)

1 droždí, 80 g cukru krystal, 230 ml vlažného mléka, 500 g polohrubé mouky, 1 vejce, 80 g rozpuštěného másla

Pořídila jsem si dneska jedny ukrutně krátký džínový kraťásky (ze sekáče za 30 korun, mimochodem) a dost se těším, až bude takové teplo a tolik sluníčka, že si člověk bude moci vzít ukrutně krátké džínové kraťásky a uzounké tílečko s ukrutně velkým výstřihem (z minula ze sekáče za 30 korun, mimochodem) a nebude v tom vypadat jako blázen, protože tak budou vypadat všichni. To je ale dlouhá věta. Snad nebude tak dlouhé i čekání na teplo. 

Máte knížku Cesta kolem světa za 80 dní od Juliuse Vernera?

Pláču smíchy nad k4u. Člověk jde nakouknout, co se tam děje a narazí na tohle:

- v jedné knize je to zvíře, živé, vůbec ne smutné, má dva kamarády
- v druhé knize je to strom, který vypadá jako zvíře (stejné jako z první knihy), je smutný, ale pak má taky dva kamarády (z nichž jeden je stejný jako v první knize)
- existuje ještě třetí kniha, v níž se ta postavička strom-zvíře z druhé knihy jen mihne
Všechny tři knihy jsou od stejného autora.
Nápověda: Jeden z kamrádů je mravenec

Ani vám nebudu říkat, kdo tohle vymyslel. Každopádně jestli přijdete na správnou odpověď, dostane se vám ode mě ohromné pocty!

Pořídila jsem si novou sukni. Je úžasná, zelenomodrá, dlouhá, rozevlátá, úplně jiná než všechny, které normálně nosím. (A ze sekáče za 30 korun, mimochodem...)
Jeden říkal, že za mnou pěkně vlaje.
Druhej říkal, že vypadám jako víla.
Tohle na mužích miluju. Když už si náhodou všimnou, dovedou to náležitě ocenit, že se z toho jednomu, teda spíš jedné, zmiňovaný hadřík začne líbit ještě daleko víc.

Asi si ji zítra vezmu na besedu a budu si v ní hrát na vílu Amálku (zkříženou s Rákosníčkem :-))

Byli jste někdy na koncertě, při němž se oslavovalo výročí úmrtí skladatele nebo byla trubka nahrazena houslemi?
Naprosto nesmyslný úvod nesmyslného článku. Dá se hudba popsat slovy? Dá se slovy popsat ten pocit, který vám jezdí po celém těle a zní v hlavě ještě den poté? Měla bych častěji chodit na koncerty vážné hudby, smyčcové nástroje mi dělají hrozně dobře na duši. Pro housle mám slabost odjakživa, violoncello má snad ten nejkrásnější zvuk na světě.
Všimli jste si někdy, že cellista hledá v pódiu to jediné správné místo, kam zabodnout špičku nástroje? A že housliti dokážou housle udržet jen bradou a nepotřebují k tomu ruku?
Hrozně moc bych chtěla umět hrát na nějaký hudební nástroj. Musí být úžasný pocit umět vyloudit z kusu dřeva, několika strun a koňských žíní tak nádhernou melodii.
Jdu si aspoň rezervovat nějaká CD.
A pustit začátek Love actually, All you need is love zaznělo na koncertě jako vtipná třešinka na závěr. Skoro jsem slzu upustila.
 

- Prosimvás, máte tady od Borovskýho Poštovní příběh?
- ??? Ehhh, to mi nic neříká. (Hledáme, nic nenalézáme) Jste si jistý, že se to jmenuje Poštovní příběh?
- No... Něco s poštou to bylo...
- A nevíte třeba, o čem to je?
- Vo nějakym pošťákovi...
- Aha... No, tak to vám bohužel asi neporadím. Pod tímhle ani žádným podobným názvem od Borovského fakt nic nemáme a abych pravdu řekla, tak mě ani nic nenapadá...
- Já si ještě zavolám

... a umírám. Ve vztahu k rýmě cítím se býti spíše mužem. V práci jsem k večeru nadhodila, že do rána možná nedožiju. Pacholíček mě asi tři vteřiny přesvědčoval, že spíš jo, ale vzápětí se přihlásil o mou sbírku různojazyčných Medvídků Pú. Králíček si neřekl o nic, protože nevěděl, že má možnost si říci a vzhledem k tomu, že nečte tenhle blog, ani tu možnost mít nebude. Co vy? Taky o něco mého výrazně stojíte, že bych to vzala v úvahu při případném zhoršení stavu? (Dneska mi zabral Nurofen, do rána asi spíš fakt dožiju). Napište si...

Máme v knihovně playstation. Neptejte se proč a jak a nač, prostě se tam ocitl a zůstane tam na věky věkův. Včera jsme jej po sérii neúspěšných pokusů a přivolání IT odborníka slavnostně uvedli v provoz stisknutím červeného tlačítka a já od té doby nemohu normálně pracovat, protože u informačního bodu propadám nekontrolovatelným záchvatům smíchu, po tvářích se mi koulejí nefalšované slzy a nejsem k utišení.

S Figaro panenkami se mi začaly valit vzpomínky na celé to moje pozdně socialistické a raně kapitalistické dětství. Na céčka, Vitacit, stavebnici Merkur a Jar v obalu s odstřihávací hubičkou si pamatujeme skoro všichni dříve narození, ale co třeba tohle...

Čtvrtek odpoledne:
Slíbila jsem upéct narozeninový koláč. Doma se shodujeme, že je třeba spotřebovat jablka, tedy jablečný. Máme v lednici taky dva tvarohy, takže jablečný s tvarohem. Okamžitě mě napadl úžasný drobenkový kakaový koláč s tvarohem a jablky z Maminčiných receptů, který jsem už jednou pekla a chutnal fantasticky. Hmm, ten ne, bude se asi dost drobit, přemluvili mě.

Vážení a milí, jsem v sedmém nebi. Už dobrých patnáct let vzpomínám na úžasnou chuť čokolády v obalu s panenkou s obrovskýma očima. Dodnes tu sladkomléčnou smetanovou chuť cítím na jazyku.
A helejte, co jsem objevila:

Už třetí měsíc funguju bez diáře, nejvyšší čas nějaký pěkný si pořídit. Chá chá, máte pocit, že v březnu budou diáře se slevou? Jste na omylu. Nejsou. Ani se slevou, ani bez slevy, ani s přirážkou. Oni prostě nejsou vůbec.