Knihovnické hřišťátko

Máme v knihovně playstation. Neptejte se proč a jak a nač, prostě se tam ocitl a zůstane tam na věky věkův. Včera jsme jej po sérii neúspěšných pokusů a přivolání IT odborníka slavnostně uvedli v provoz stisknutím červeného tlačítka a já od té doby nemohu normálně pracovat, protože u informačního bodu propadám nekontrolovatelným záchvatům smíchu, po tvářích se mi koulejí nefalšované slzy a nejsem k utišení.
Abyste rozuměli... Knihovnou se táhne dlouhá chodba přes celou budovu. Na jednom konci této chodby (čirou náhodou jde o dětské oddělení) je upevněna obrazovka obřích rozměrů, před kterou se veškerá klání odehrávají. Na toto místo je vidět z délky celé chodby (tedy víceméně z celé knihovny), z celého dětského oddělení, ze studovny, shora z galerie pro mládež, prostě odevšad. A vy takhle přijdete, vypůjčíte si ovladač, navlíknete si jej na ruku, zajistíte proužkem proti sklouznutí, vyberete si jeden ze čtyř nabízených sportů a začnete se oddávat sportovnímu nadšení. Napřáhnete neviditelnou golfovou hůl, pořádně se rozmáchnete a praštíte do imaginárního míčku, až se hory zelenají. Potěžkáte v ruce neexistující bowlingovou kouli, rozeběhnete se a vrhnete (kouli, nic jiného prosím) vpřed. Popadnete nehmotnou raketu, pekelně se soustředíte a sázíte tam forhandy backhandy jedna radost. Mácháte virtuální pálkou, nadhazujete, chytáte a lítáte z mety na metu jak o život. Po půlhodině zcela vyčerpaní odevzdáváte ovladač uslzené knihovnici.

Pohled z druhé strany:
Přijdete do knihovny / jste v knihovně, vidíte hlouček lidí shromážděných před studovnou. Všichni upírají oči jedním směrem a pochichtávají se. Půjdete se podívat? (Jistěže půjdete, nepochybujte o tom) Před vámi se vynoří člověk. Stojí před obrazovkou, jeho oči visí na jeho imaginárním já na zářícím panelu a máchá kolem sebe ručičkama. Krčí čelo, zatíná zuby, soustředí se jako sám (Kdo??? Neznám žádné sportovce... Pete Sampras třeba? To by snad šlo...) jako sám Pete Sampras a vypadá opravdu exoticky. Protože jsou zvuky zcela vypnuty, stojí tam hráč skutečně jako blázen simulující švih golfovou holí, modelující bezchybný servis a radující se nad pádem všech kuželek, zatímco přihlížející se dobře baví. A nejvíc slečna knihovnice, která kvůli záchvatům smíchu nemůže ani pracovat.

Pevně doufám, že si na to zvyknu. Jen velmi nerada bych opouštěla místo v dětském oddělení knihovny s poznámkou "Hlasitě se směje a ruší okolí."