"Co když jsi spal? A co když, ve spánku, jsi snil? A co když, ve snu, jsi vešel do nebe a utrhls tam vzácný a nádherný květ? A co když, poté, co ses probudil, držels ten kvítek v ruce? Nu, co pak?"Právě čtu: Aimee Benderová: Zvláštní smutek citronového koláče 
Někdy si knihu musíte přečíst už jen kvůli názvu |
Článek Sladké dětství nostalgické podruhé
Komentáře k článku: Sladké dětství nostalgické podruhé
svesticka®pismenkuje.cz: Skvělý článek 
Tohle se ti bude líbit: http://www.oldtoys.cz/
et: Juhů, to byla jízda Milovala jsem Igra panenky, ne ty klasické Igráčky, ale maličkou panenku s končetinami na gumičce, co k sobě měla nočníček, hřebínek, hrneček, talířek, lahvičku apod
Chtěla jsem je zařadit do seznamu, ale nevěděla jsem, jak je popsat. U babičky je asi ještě máme, i když už jen nahaté a bez doplňků
---
et.pise.cz
zivotzeny: 
Tak jsem opět zamáčkla nostalgickou slzu v oku. Na spoustu těch hraček si vzpomínám. Některé jsem měla já sama, některé mé dcery, když byly ještě malé. Sakra.. to už je tak dávno? 
Já se ještě občas pořád cítím jak malá..
kashe: Já jsem ročník 86 a pamatuju céčka, Vitacit, digihru s vlkem (myslím, že jí táta ještě má), Sluníčko, Dalidu, Pedro, bílou lepící pastu... V úchylných trenkách jsme cvičili ještě ve školním roce 94/95. Já je nosila z celé třídy asi nejdéle. Kamaše i elasťáky jsem taky nosila, a to ještě někdy v 6.třídě (1998). Berušky jsem taky měla. Vega, Magion, Studio Rosa i Kuřátka si pamatuju.
et: Když se vidím na fotkách ze školy, červenám se až za ušima. Lacláčový džínový kraťasy, pod nimi růžová halenka s volánkama a bílý silonky. Plyšový bačkorky a čelenka s vlnou. Odstávající uši a zavřený oči (na všech fotkách mám zavřený oči nebo je zrovna debilně přivírám).
---
et.pise.cz
sargo: Óóó, máš tam skutečné perly! 
I když myslím, že některé jsou již časně kapitalistické 
Ten seznam na konci mi přijde krapet idealisticky ideologický, ale fakt je, že nejsou děti venku mě štve taky. 
et: Však jsem to hned na začátek psala, vzpomínky pozdně socialistické a raně kapitalistické Jsem ročník 84, z těch předrevolučních časů si toho zas až tak příliš mnoho nevybavím
---
et.pise.cz
krtek a nikie: jo céčka http://www.youtube.com/watch?v=0X9Uj8Nrr6k
můj o 7 let starší strejda jich měl dost hodně. - i jiná písmenka. my s bráškou si hráli jen s klasickým "C".
a igráci - měla jsem námořníka s lodičkou! a zdravotní sestřičku a doktorku. Brácha měl partu horníků hráli jsme si s takovýma dřevěnýma obrázkovýma kostkama (jak na nich byla pohádka a daly se obracet). a z tech kostech jsem si stavela domecky, kde igraci bydleli. A ze stavebnice "variant" si brácha montoval autíčka, kde jezdili ti jeho horníci a když měli havárku, tak je ošetřovaly moje zdravotní sestřičky a doktorky
měla jsem tam i malou vaničku, kde jsem měla látkové obvazy - ty se namočily a přilepily na "zlomené" ruce a nohy igráků )))
občas se vanička vylila a potají se sušil koberec, aby naši nevěděli... krásné.
a točená zmrzlina byla báječná - naštěstí ji později znovu obnovily.
na perličce (nebo to bylo tutti fruti) byl ten obrázek dvou chlapečků, jak se cpou velkým koláčem - více ho snědl - a vyhrál ten, který si čistil pravidelně zoubky
et: Igráky jsem měla taky, často jim chyběly vlasy a měli otevřenou lebku. Vždycky jsem si tak nějak představovala skalpovaného člověka
---
et.pise.cz
sl. lenka: Tohle přesně je moje dětství! :o Připomněla jsi mi věci, na které bych už jinak asi zapomněla...
Co se týká vysunovacích pastelek, tak ty jsem nikdy neměla a jen je spolužákům záviděla. Měla jsem obyčejné dřevěné šestihranné a pak jsem dostala velikou sadu kulatých čínských. A čínské to se mi v té době zdálo jako něco! Také jsme ve škole museli psát čínským perem... Čína evidentně vedla už tehdy!
A módní hity byly fakt šílené! Když si prohlídnu školní fotky - a že na školní focení jsme se vždycky nastrojili - tak zírám...
A co se svačiny týká, tak my jsme ji tenkrát měli předplacenou ve škole a čítala rohlík a čtvrtlitrovou skleněnou lahvičku mléka, které když se někomu náhodou rozlilo, tak to pak strašlivě smrdělo...
Promítačku jsem také měla a promítání milovala. Přítel se nedávno zmínil, že má doma spoustu diapozitivů a profi promítačku, tak je to asi dva nebo tři týdny, co ji přinesl a promítali jsme si! Pro mě úžasný zážitek!!! Následně jsem zjistila, že v dnešní době se vyrábějí videoprojektory, kterými si promítáš doma film na plátno nebo na zeď a strašlivě se mi tahle idea líbí... jen kdyby takový projektor nebyl tak drahý... asi napíšu Ježíškovi
Díky za parádní zavzpomínání!
et: Školní stravování vůbec bylo moc zábavné. V první a druhé třídě jsme museli mít ubrousek, který se při velké přestávce prostíral na lavici a na něm se svačilo. A taky jsme všichni měli ve třídě svůj ručníček, což se mi teď zdá hrozně praktické. Naopak ryze nepraktické a megatrapné bylo umístění ruličky toaletního papíru nad umyvadlo k těm věšáčkům a když chtěl někdo jít na záchod, utrhl si papír před celou třídou. Náhradní řešení jako nějaké papírové kapesníčky neexistovalo
---
et.pise.cz
sargo: Zajímavé, tato moderna v podobě ručníků a tak k nám už nedorazila A toaleťák lepší nějaký než žádný (jak to většinou bylo) - už jsem chtěla říct, že nevím, jak to vlastně fungovalo, ale teď si vzpomínám, že jsem byla tak vycvičená, že jsem toto zařízení ve škole nemusela vůbec používat.
Nostalgie je pěkná věc, ale byla jsem ten typ, co hrozně trpěl. Plastikové dudlíčky? Hrůza! Byly jsme tak v osmé třídě... připadalo mi to strašný, že jsou to tak staré holky ochotné nosit. Ta šílená dlouhá trička s flitrovými obrázky - vypadaly v tom jak starý mladý. Z bílých krajkových ponožek pod černou volánkovou sukni mi bylo do pláče už tehdá. Svetry s geometrickými vzory byly hrozné. Ničila jsem soustavně rodiče žádostmi o oblečení jednobarevné bez jakýchkoli obrázků a značek, což se časem vykrystalizovalo v chození výlučně v černé. Na elasťáky si nevzpomínám, patrně jsem je vytěsnila z mysli Těšila jsem se velmi - a naivně - až ta móda přejde. ... začátky puberty jsou ve znamení pramalé ochoty si zvykat na věci, na které si člověk zvyknout nechce.
editt: Super článek! Díky za něj
Já jsem se narodila v roce 88, mívala jsem vystřihovací panenku, pamatuju si Ledňáčky a Eskyma (oni se sice pořád vyrábí, ale není to, co to bývalo) a ze sladkostí si vzpomínám ještě na suk - byl vždycky šíleně tvrdej (margotka bez čokolády, slisovaná do válečku, později to přejmenovali no sojové řezy) měli jsme promítačku, zuby jsem si čistila Perličkou, vysouvací pastelky jsem taky měla, ale radši jsem měla progresa; na tu pastu, která slepila všechno, jen ne papír si taky vzpomínám, hnědé punčocháče jsem nenáviděla (strašně se to sesouvalo dolů), elesťáky jsem měla (ale odmítala jsem je nosit), berušky už se za mě asi nenosily, z televizního programu si vzpomínám na Kuřátka a Jů, Hele, neděle
et: Ale Margotka přeci byla kokosová, zatímco suk sojový...
Berušky jsem nedávno viděla v jednom hypersupermegamarketu, ale vypadaly dost nekvalitně a hnusně, nechtěla jsem si kazit svou dětskou vzpomínku něčím tak čínsky plastově nehezkým.
---
et.pise.cz
ovesná vločka: Ač jsem poněkud pozdějšího data výroby než ty, půlku věcí, které popisuješ jsem zažila taky.
Zbožňovala jsem papírové panenky s oblečkama. Mimochodem, po shlédnutí reklamy na ty Figaro holčičky, jsem si zkusila jednu papírovou vyrobit. Ale ztroskotalo to na tom, že jsem, ač na umělecké škole, zapomněla kreslit
Céčka nosím na krku do teď a tiše závidím kamarádce, která má i eSka. Bajo jsem už asi nezažila, ale do Pedra jsem byla blázen. Teď jsem ho v Jednotě našla pod názvem Pedrino. Bohužel se z něj vytratily nálepky (místo nich jsou tam tetovačky) a taky ta tvrdost není co bývala.
Vysouvací pastelky byly úžasné, mám s nima i fotku od zápisu do první třídy. A na název si taky nevzpomenu. Fólie do učebnic jsme používali snad až do šesté třídy (není to zas až tak dávno) a gumování byl domácí úkol. kdo neměl zgumováno dostal poznámku
Co se děsivého oblečení týče...na jedné rodinné oslavě sadistický dědeček pouštěl videa z oslav minulých a já tam sama sebe spatřila v šílené kárované sukni, ale vrcholem bylo tričko do té sukně zastrčené! Málem jsem umřela studem.
Náramky přátelství jsme pletli taky, king byl ten, kdo je uměl udělat se šipečkama. A před chvilou jsem spolužákovi doomotávala další pramen vlasů bavlnkou
Čelenky jsem nenáviděla a nenávidím doteď...mám vysoké čelo a už tehdy to uráželo mé estetické cítění. Pak sem byla ostříhána na kluka a záviděla mladší ségře gumičky s beruškama.
Svačiny do školy nosily děcka v plastových krabičkách...já v papírovém sáčku. A tu plastovou flaštičku na pití jsem měla taky. Byla růžová a čaj z ní byl pěkný hnus.
A z televize si pamatuju jedině JůHeláky.
et: Jeden odstavec parádnější než druhý
Vrchol nevkusu byla moje elastická minisukně ze stejného lesklého materiálu jako elasťáky, nosila jsem ji s volným tričkem (jiná tehdá ani nebyla, upnutá krátká? hudba budoucnosti) a jak to tričko bylo trochu delší a sukně taková fakt mini, občas to vypadalo, jako bych sukni ani žádnou neměla... Mohlo mi být tak sedm, osm? Aaagrrr, jen si to představím a jdou na mě mdloby
Na mě si s nějakou károvanou sukní nepřijdeš
---
et.pise.cz
svesticka®pismenkuje.cz: Tak nevím, jestli jsem ty vysouvací pastelky neměla až nějakou novější verzi (jsem 87), ale za mě to byly Scala. Progresa jsem moc nemusela, vadilo mi, jak škrábaly po papíře... Ze začátku jsme také museli mít ubrousek na svačinu, ve druhé třídě přišla možnost koupit si sváču - rohlík s pomazánkou za 2Kč, k pití bylo Fruko za 5Kč.
et: No jo, to jsou ony! http://www.ascsro.sk/library/images/Sk_3_pisacie_potreby/Sk_324_pastelky/khn_scala.jpg
Jen já jsem je mívala v méně neonových odstínech a vypadaly tak nějak kvalitněji, ale to už je zas jen můj idealismus asi
---
et.pise.cz
svesticka®pismenkuje.cz: Věnovala jsem je mladší sestře... Zkusím je vyhrabat a nafotit
svesticka®pismenkuje.cz: No, jsou to jediné pastelky, které se dají ostrouhat a krásně rozmazávat prsty
eithne: Ty nemůžeš být o moc starší než já! Což se mi sice nezdá pravděpodobné, ale z tohohle pamatuju naprostou většinu. (Třeba že lesklé elasťáky s hvězdami mi rodiče po dlouhém a úmorném přemlouvání koupili přesně ve chvíli, kdy vyšly z módy.)
A - mýdlo s jelenem! Nevíte, jestli se ještě nedá někde sehnat? Já NUTNĚ potřebuju mýdlo s jelenem! Neexistuje mýdlo, kterým by se na cestách lépe pralo prádlo!
Mňo, nostalgie dobrá, ale na současný svět si rozhodně nemám v plánu stěžovat
et: Myslím si, že ani nejsem, tak dva tři roky? Ročník 84
Mýdlo s jelenem se určitě sehnat dá, je bělejší než si pamatuju to odporně vyschlé staré od babičky z prádelny, ale vypadá úplně stejně a řekla bych, že i podobně hrozně smrdí
Pokud po něm skutečně toužíš, tak bych se poohlédla po takových těch zastrčených malých drogeriích, případně po drog. Teta, tam podobné nostalgické zboží mívají. Nebo to můžeš vzít ve velkém přímo od výrobce http://www.oleofin.cz/jadrove-mydlo-jelen/
Jinak na cesty doporučuju mýdlo Lanza, to vypere skutečně všechno a smrdí taky ukrutně
---
et.pise.cz
eithne: Jůů, ale já jsem si myslela, že jsi starší! Dobrý odhad (Nesmím zapomenout, že si u tebe nemám půjčovat knížky, abys neodhalila všechno od mého jména po číslo bot z průkazky )
Mýdlo Lanza zní strašně a neznám ho. Mýdlo s jelenem se nám už osvědčilo, to do Himalájí prostě sehnat musím. Teta ještě existuje? Fjůů, tu jsem neviděla už děsně dlouho, ale zkusím to v ní, dík za tip (Obávám se, že 44 kusů mýdla z jednoho balení od výrobce bych asi hned tak nespotřebovala, leda bychom tam plánovali spotřebovat jedno denně, což asi... nemyslím si, že bychom byli tak pünktlich na čisté prádlo )
et: Mno... Co na to říci? Mám si vážit toho, že na okolí působím vyspěleji a dospěleji? Vzhledově je to údajně naopak, často slýchám, že vypadám na šestnáct, což pětadvacetileté holce úplně nepřidá na pocitu štěstí, ale s takovou dvacítkou už bych se spokojila (Ale 16 je podle mě dost přehnané, tak už nevypadám od dob, kdy jsem si nechala ostříhat ofinu. S odhaleným čelem jsem vypadala ještě dva roky po maturitě na 14 )
---
et.pise.cz
cestovatelka: To je tak nádherný článek! Fakt, odkaz si hodím na plochu a až budu mít splín, přečtu si to znova
Pamatuju snad uplně všechno, dudlíky na krku... Dalida! Uplně nejlepší! Elasťáky jsem měla. Fialový a lesklý. A čelenková vlna Pomoc!
et: Ještě že ses vrátila na Píše
Elasťáky jsem taky měla fialový. Sytě, křiklavě a leskle
---
et.pise.cz
et: Holky, díky všem za komentáře. Několikrát během psaní jsem to chtěla smazat, že tyhle sladkobolný vzpomínkový žvásty nikoho nezajímají a stejně si to všichni pamatujeme. O to víc mám radost, že vám to připomnělo vaše dětství a vaše mládí Díky. Fakt.
---
et.pise.cz
muminek: Tuti fruti pastu jsem miloval, ten úžasný sci-fi příběh "Tuti a jeho priatelia, súťaž v jedení koláča", byl to záhadně druhý díl, ale ten první jsem nikdy neviděl. Pastelky Scala mám pořád v šuplíku a jsou stále aktivní )
Pamatuju si dodnes, když jsem dostal první Bajo, bylo mi asi tak pět roků, byl jsem z něj úplně na větvi, jak se mi líbilo, přišlo mi to jako něco úžasně luxusního. Myslím, že stálo 5 Kčs
A určitě jste pili Olympus nebo Pompelu, takový příšerná syntetická žlutá limonáda v plastovém kelímku s hliníkovým víčkem, měla nezaměnitelnou chuť, ještě teď ji mám na jazyku.
et: Šmankote, balený stejně jako jogurt, žejo? Aaah, bývala i mandarinková. Miluju mandarinkovou příchuť pití.
---
et.pise.cz
muminek: Přesně tak, jako jogurt. Dokonce jsem to nedávno pil, někdo mi to kdovídke sehnal. Byl to úplný flashback.
krtek a nikie: jojo Muminku to je přesně ono - tuti fruti pasta - dva pajduláčkové, co koušou koláč ze dvou stran! A že byl nějaký druhý díl - tak to jsem tedy netušila. Muminku - jestli někde najdeš druhý díl - tak pošli ))))
jarmik: No jo, my cvičili v červených trenkách i na gymplu.
Z mého pohledu (ročník 72) v oboru všedního dne jsou hlavní rozdíly:
- že je jiný obal sušenek nebo lepidla, to není žádné drámo; mobil a internet mi připadají jako opravdu velké technické změny v životě,
- na ulici je násobně víc aut a ještě více mnohem násobně psích exkrementů. Na ploše před barákem, kde jsme trávili venku dětství, tak na pevných plochách stojí dnes auta a zelené jsou pokryty od psů. (Osobně mi víc vadí ty psy v bytech).
knihomilka: skvělý článek, retro miluju. Jsem ročník 76 a nostalgicky jsem si připomněla všechno, o čem píšeš, i mnohé další. Normálně jsi mi vzala slova z úst nebo přesněji řečeno z klávesnice, protože jsem dostala nedávno tutéž retro čokošku a chtěla o ní napsat na svůj blog . No, možná to udělám, zase to bude jiný pohled
morgo: Slaďoučké pokušení v podobě Karlovarské čokolády:
http://www.karlovarskacokolada.cz/