Sama tomu nemůžu uvěřit, ale asi dospívám. Nebo se minimálně přestávám naivně usmívat nad skvělým místem kde pracuju a začíná mě štvát bordel, který tu místy vládne. To, že je půlka knížek jinde než by být měla mě sice štve, ale to je tak vše, co s tím můžu udělat. Obvykle to totiž rozhazují čtenáři a ne zaměstnanci a protože jsme tu pro čtenáře, prostě se musíme smířit s tím, že po nich tu a tam

Lektoruju právě knihu Evropská unie v kostce. Nemohla jsem ji v katalogu najít, nakonec se zadařilo. V katalogu je totiž uvedena pod názvem Evropská unie v kosatce. Vida, jak je ten svět malý. Nejen Jonáš se vejde do velrybího břicha, dokonce skoro celá Evropa :-))) Půvabný překlep, dost mě pobavil.

Zas!!! Ten s tou šťávou v oku! Jdu se schovat...

Díky Meenině komentáři k tomu článku o prckovi, co u nás hledal nějaký český knížky jsem si dnes vzpomněla, že jsem se někdy předminulý rok strašně bavila u silvestrovských vydání elektronického časopisu Ikaros, kam každoročně jedna z knihovnic Národní knihovny přispívá svými vtipnými postřehy, odposlechy a zábavnými historkami z té druhé knihovny na Mariánském

Babička/maminka k vnoučkovi/synovi:
"Tak, Kubíku, a tady jsme teď v dětském oddělení. A jak jsme si říkali, že se chováme v knihovně? Budeme hezky potichu a nebudeme křičet."
Kubík: "UÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ"

Jo, asi takhle to tu chodí s dětmi :-)

Tuhle příhodu jsem líčila své sestře po Skypu a ta se u ní tak smála, že mě to popíchlo, abych ji zveřejnila.
Některé školy, resp. jednotlivé třídy, nám sem do knihovny chodí poměrně pravidelně. Třída, která tu byla tento týden, tu už byla několikrát na besedě a protože jsem je posledně měla na besedu zrovna já, dost živě si na ně pamatuju. Především jednoho kluka. Jeho hobby je natolik svérázné,

Sedím si tak za informačním pultem v KNIHOVNĚ, přijde ke mně malinký chlapeček a říká:
"Doblý den, kde tady plosimvás máte nějaký knížky?"
Rozesmátě na něj kouknu, rozhodím rukama a říkám tomu drobečkovi:
"Knížky? No ty jsou všude tady kolem." :-)
On se tak bezradně rozhlídne a povídá:
"No jo, ale nějaký... takový... český knížky... "
Snažila jsem se ho přesvědčit, že skoro všechny knížky kolem jsou česky, ale očividně jsem ho neuspokojila. Kdo ví, co se v těch dětských dušičkách odehrává.

Už hodinu si doma čtu výroční zprávu naší knihovny z roku 2002, když ji zastihly nezapomenutelné povodně a musím přiznat, že mám ruce ledovější než v práci a mrazí mě po celém těle. Jsem ráda, že jsem u toho tenkrát nebyla, všem, kdo to viděli na vlastní oči, z toho muselo být hodně ouzko. Záznam všech událostí hodinu po hodině mě děsí jen při pouhém čtení, jak se asi museli cítit všichni, kdo si to museli prožít na vlastní kůži?

... ale to se nerýmuje/
Donedávna jsem si myslela, že nejhorší pracovní prostředí, co se týče teploty, jsem zažila loni na praxi v knihovně botanického institutu v Holandsku (Holanďani všeobecně moc neřeší vytápění, doma sedí ve čtyřech svetrech, ale povolit kohout topení je ani nenapadne. Koneckonců by jim to stejnak moc nepomohlo, protože mají všichni příšerně stará netěsnící okna). Tam

Lektorování dětské literatury je zábavná činnost, kdy na týden dostanete tak tři čtyři knížky, které musíte přečíst (prolistovat), zhodnotit (případně si najít na internetu nějaký cizí názor a přijmout jej za vlastní), rozhodnout se, pro jak staré děti je knížka určená, napsat anotaci (a přitom neopisovat zadní stranu knihy - internet je víceméně povolen, jen je problém, že tam bývají opsané zadní