Vesele z Klementýýýna

Díky Meenině komentáři k tomu článku o prckovi, co u nás hledal nějaký český knížky jsem si dnes vzpomněla, že jsem se někdy předminulý rok strašně bavila u silvestrovských vydání elektronického časopisu Ikaros, kam každoročně jedna z knihovnic Národní knihovny přispívá svými vtipnými postřehy, odposlechy a zábavnými historkami z té druhé knihovny na Mariánském :) Už jen název rubriky - Klementýnum Dementýnum mluví za vše. Nevím, jestli to tak třeskutě vtipné bude připadat všem, i neknihovnicky vzdělaným a prací v knihovně nepostiženým, každopádně já se u toho třískám smíchy už dobrou půlhodinku. (Výraz třeskutě vtipný mě napadl dnes, když jsme s Aknezob kráčely po Národní třídě a tak mě okouzlil, že jsem ráda, že se mi sem tak pěkně hodí a hned ho můžu použít. Že je to dobrý?)
Kdybyste se také toužili zasmát nad tím, čím se baví knihovníci, směřujte své další internetové kroky sem.

Pokud byste se náhodou probírali i dalšími roky a narazili na tu čtenářku, co si dva komplet celé katalogizační lístky přepsala na ruku, tak vězte, že já znám ještě lepší. Chodí k nám pravidelně slečna, tak třináct čtrnáct let tipuju, asi dost chytrá a nadšená čtenářka, soudě podle výběru knih a kvantity výpůjček a ta se mi chodí ptát na informace s rukou popsanou až do půlky předloktí. Občas když si není jistá, co si vlastně přepsala, tak se mi skoro položí na pult, aby mi tu ruku vykroutila ve správném úhlu a já se sama mohla podívat :-)