Et | Heslo dne: Šetřme naše lesy

Sama tomu nemůžu uvěřit, ale asi dospívám. Nebo se minimálně přestávám naivně usmívat nad skvělým místem kde pracuju a začíná mě štvát bordel, který tu místy vládne. To, že je půlka knížek jinde než by být měla mě sice štve, ale to je tak vše, co s tím můžu udělat. Obvykle to totiž rozhazují čtenáři a ne zaměstnanci a protože jsme tu pro čtenáře, prostě se musíme smířit s tím, že po nich tu a tam musíme nějaké ty svazky přesouvat jinam.
Jsou ale věci, které mě neskutečně rozčilují. Skoro možná víc, než by bylo zdrávo. Když nám kolegové do dětského nosí knihy, které patří do našeho oddělení, rozdělují je obvykle (ti bystřejší) na dvě hromádky, podle toho, jestli patří do přízemí nebo nahoru. Hromádky pak označují papírkem s písmenkem D (jakože děti) nebo M (jakože mládež). Nenávidím plýtvání papírem a protože ty papírky s písmenky jsou naprosto nedotčené, nepoškozené a bez problémů znovu použitelné, nechávám je na viditelném místě na okraji pultu, aby ostatní nemuseli psát nový papírek, ale mohli použít ten z minula. Ráno jsem takových papírků s Déčky a Emky našla snad patnáct, tak jsem je pěkně roztřídila na dvě hromádky a nechala tu jen ty fakt dobře a jasně čitelné. A co myslíte, jen co zmizím od pultu, přižene se někdo z kolegů, nechá mi tu dvě hromady knížek a na nich NOVÉ papírky s Déčkem a Emkem. Ááááh, jak mě to štve. Před chvílí tu za mnou byla kamarádka, tak jí líčím své pobouření a když jsem v nejlepším, přijede sem kolegyně s vozíkem PLNÝM knih a v KAŽDÉ z nich je zvláštní samostatný lísteček děti nebo mládež. Mě snad trefí.