Konečně jsem se dneska odhlásila z konference KNIHOVNA a zrušila si zasílání newsletterů z Goethe-Institutu. Znamená to, že nebudu začínat každý den mazáním alespoň patnácti nabídek vyřazených knih z knihoven po celé ČR a nabídek na akce "Géťáku", ovšem má to i své stinné stránky. Například tu, že mi už nebudou chodit absolutně žádné maily. Nechcete mi někdo napsat něco hezkého?
Bylo nás pět. Teda původně jen tři - já, moje sestra a Péťa. Vyrazily jsme v sobotu odpoledne na deskohraní. Z původního plánu jen tam tak nakouknout, zkusit si zahrát pár deskovek a tak v pět jít dom trochu sešlo. Zasekli jsme se
mám dneska v hlavě. Taky máte dny, kdy je vám tak nějak nijak, všechno vás štve, nudí, nebaví nebo jako by se vás nic netýkalo? Nikdo mi nic neudělal, nikdo mě nenaštval, nikdo mi neublížil a přesto nějak nemám náladu. Žádnou náladu. Není mi smutno, nejsem naštvaná, vzteklá, otrávená, jen je mi nějak... divně. Nepopsatelně, zvláštně a jednoduše nijak. Kdoví, proč. Že by PMS? Čokolády jsem dneska
Dneska jsem v rámci večerní rozcvičky sběhala půlku Prahy, abych si koupila jízdenky, našla bankomat ČSOB, koupila náhradní kartáček na zuby, protože ten stávající bych ráno rozhodně zapomněla a abych si nechala vyměnit baterku v hodinkách, protože se jako na potvoru musely zastavit zrovna dnes. Po návštěvě asi deseti hodinářství jsem konečně narazila na jedno, kde byli ochotni baterii vyměnit
Hab Lust Deutsch zu sprechen. Gibt´s hier jemand, der mit mir auf Deutsch reden will? Bin verrückt. Warum? Darum!
Wa wi wu we, wo ist Uwe? Udo Ida, Uwe ist da.
Schöne Grüsse und gute Nacht, meine liebe Freunde. Gehe lieber schlafen, bin heute Abend wahrscheinlich zu müde.
Dneska odpoledne jsem přišla z práce a bylo tak nádherně, že by byl skoro hřích sedět doma. Babí léto v plném proudu, sluníčko se snažilo co mohlo a já prostě musela ven. Bydlíme kousek od lesa, takže svou potřebu po kousku přírody můžu uspokojit téměř kdykoliv. I vyrazila jsem k rybníku.
Zrovna nedávno jsem přemýšlela, jestli mi vadí nějaké zvíře. Došla jsem k názoru, že mě nenapadá žádný
Dneska jsem cestou z práce potkala v metru maminku s naprosto sladkým chlapečkem v kočárku. Tak roztomilé miminko se jen tak nevidí, mohla jsem na něm oči nechat. Zírala jsem na něj několik stanic, než mě napadlo, že by to třeba nemuselo být úplně slušné :-)
Tak jsem vylovila z tašky knížku,
Pomoc, pomošč, Hilfe, help! Já chci spát. Vždycky jsem byla člověkem, který ať šel spát kdykoliv, samovolně se probouzel kolem jedenácté. Ideální doba spánku se mi vždycky pohybovala kolem jedenácti hodin, teprve po tomto čase jsem se cítila absolutně vyspalá a odpočatá. Kdeže loňské sněhy jsou. Dneska
Má utkvělá představa vlastní spolehlivosti dnes opět vzala za své. Včera odpoledne si má milá maminka vyhlédla v jednom second-handu nedaleko knihovny, kde pracuju, dva moc pěkné kousky. I připadlo na mě, abych se tam dnes po práci stavila a kýžené hadříky vyzvedla. A nezapomeň na to, prosímtě, slyšela jsem večer i dnes ráno několikrát. Jóó, copak jsem blbá? - Ano vážení a milí,
Jsem pěknej magor. Pět až šest dní v týdnu pracuju v knihovně a když mám volnou neděli a nemusela bych s mít s podobným zařízením nic společného, vyrazím na den otevřených dveří do Národní knihovny :-) Ale musím objektivně uznat, že ačkoliv jsem během studia na knihovnické VOŠ absolvovala exkurzi
Už mi z tý knihovny asi definitivně hrabe. Dneska se mi zdálo, jak se na nás valí nekonečné zástupy lidí, vracejí nám knihy, my je nemáme kam dávat a šílíme z toho. A taky se mi zdála pohádka o Jeníčkovi a .... ne, Mařence ne, o Jeníčkovi a ET. A za to může Petra. A taky asi začínám stárnout. Dneska jsem se probudila v 7 hodin ráno, ačkoliv jsem budíka měla až na půl devátou a nemohla jsem zabrat.
Tak jsem v sobotu byla na svatbě a bylo to tak krásný, že mě to skoro až rozesmutnilo. Brali se mi kamarádi, ženich usměvavý jako vždy, nevěsta zářila v bílém tak jak to má být, prostě nádhera. Jako já se chci taky vdávat. Když jsem si dneska postěžovala Petře, zas jí v očích nebezpečně zasvítilo a sdělila
