Virtuální známí jsou zvláštní sortou přátel. I když jste je třeba nikdy neviděli, máte pocit jakéhosi souznění. Navštěvujete blogy lidí, kteří jsou vám sympatičtí, bavíte se nad jejich zážitky. Smějete se společně vtípkům jejich dětí, chlácholíte bolístky, povzbuzujete. Jenže někdy přijdou chvíle, kdy se zaváháte. Vždyť je vlastně neznám, budou stát o to, abych se ozvala?

Mrňavou minivýhodu ty naše krutě odpolední týdny do čtvrtnadevět večerních hodin mají.

Ve statistice návštěvnosti Píše.cz za posledních 14 dní je momentálně blog ET píše na 8. místě. Osmém!! Jen dvě příčky za Koblihou!! Za poslední dva týdny jsem napsala jeden článek. Fííha. Přestanu psát úplně a budu první :-))

... aneb útržky toho, co mi zrovna jde hlavou

Cha. Už vím, jak si zařídit, abych si trochu vydechla.

Máš na blogu něco nového, co bych si mohl přečíst? ptal se mě tuhle můj Nejmilejší.
Nejspíš ne, vůbec nemám na blog čas, tvářila jsem se upracovaně.
Protože si musíš udělat čas na mě, žejo? usmíval se tak, že jsem seminárku musela odsunout zas o pár minut dál.

Takže proto... :-)

Klidné vánoční svátky a v novém roce spoustu šťastných vloček milým muminkům, dryádám, ovesným vločkám, koblihám, vlčicím, bezvadným matkám i macechám jedno až čtyřnásobným, sečtělým otcům, shopaholickým blondýnkám, plačícím studentkám, které studium baví i otravuje, oblíbeným knihovníkům z naší i cizích knihoven a všem dalším, kteří se sem doklikali.

Zatraceně to je ale smutný předvánoční období. O víkendu zemřel Václav Havel, teď čtu, že svůj boj s rakovinou dnes ráno prohrála Hana Andronikova. Považovala jsem ji za jednu z nejlepších současných českých spisovatelek. Sedím v práci, v uších mi zní Neckářova Půlnoční a brečím.

Někam se mi ztratil podzim, nepotkali jste ho? Srazila jsem se ráno s kalendářem a jsem v šoku. To už je dneska fakt Lucie? A kdy byla Barbora? Proč nemám barborky? Kdy byl Mikuláš? Proč jsem ani jednoho nepotkala?

Měla bych pracovat, ale venku je pošmourno, v hrnku mi stydne čaj a já si čtu Skácela. Je mi z něj tak krásně smutně, že klidně i ten čaj nechám vystydnout a práci odložím. Protože kdo by si nechtěl číst něco tak pěknýho...

To bylo dávno, dávno, dávno
a tenkrát dávno svět se dělil
na lidi,
kteří jen tak byli,
a potom ještě na anděly.