Et | Odpočatý

Cha. Už vím, jak si zařídit, abych si trochu vydechla. Pořídit si dvoutýdenní neschopenku s virozou, kašlem, bolavým krkem a neustávající teplotou. Po deseti až dvanácti dnech stavu nic moc přijdou tři dny stavu jóóó, paráda, konečně je načase si začít užívat volna. K užívání jsem si teda objednala donášku studijních materiálů, ale pro jistotu jsem na ně ještě ani nesáhla. Nebudu si přeci kazit poslední tři dny zaslouženého odpočinku. Neschopna práce znamená i neschopna studia, ne?

Přelouskla jsem pár bezva knih (Ten báječný den, Imaginární nepřátelé, Škola malého stromu, Marta v roce vetřelce, Inkarceron - více někdy v dalším čtenářském článku), sjela všechny díly Vyprávěj, co mi od října utekly, vymyslela dokonalý plán na proměnu koupelny a zkrášlení pokoje a dost intenzivně se věnovala rozšíření znalostí k oblasti kriminalistiky (Sběratelé kostí, Myšlenky zločince).

Bohužel jsem byla donucená napsat i jednu seminárku (dá se pořád mluvit o seminární práci, když požadavky na její rozsah překračují polovinu bakalářky??), ale řeknu vám, to studium mi fakt dává zabrat. Zaprvý mě to teda děsně nebaví a dost trpím, zadruhý se už neumím učit a zatřetí i kdyby mi to nakrásně šlo, tak to prostě nestíhám. Už jste kvůli studiu přišli o několik dost zábavných článků z výletů (např. Ústecká ZOO), knihovnických zábavností (společný Silvestr, plánování oslav podzimních narozenin a letní dovolené) a hyperzábavných článků ze života (třeba ten, jak jsme s berlínskou Terezou zjistily, že bydlíme ve stejné ulici, jak jsem místo učení na zkoušku montovala gauč a vůbec nemluvila sprostě nebo jak jsem mému Nejmilejšímu v záchvatech smíchu provětrala šatník).

No takže smůla. Ale třeba vám příště (ne)napíšu o tom, jak jsme byli v Národním a mně skoro umrzly nohy v podzimních kozačkách, protože jiné vhodné ke společenské sukni nemám, jak jsme s mým Rozmilým stavěli sněhuláka nebo jak jsme zase nebyli bruslit, přestože si to slibujeme už od předloňska. (To je totiž plán na příští týden. Rozmilý o něm ještě neví.)

PS: Tyjo, venku je fakt dost krutá zima. Pro někoho, kdo před 14 dny ještě chodil v podzimním kabátku a teď nemá co na sebe celkem překvápko. Dneska jsem si cestou od doktorky musela koupit termolegíny a punčochy, abych příští týden přežila.