Narychlo

Někam se mi ztratil podzim, nepotkali jste ho? Srazila jsem se ráno s kalendářem a jsem v šoku. To už je dneska fakt Lucie? A kdy byla Barbora? Proč nemám barborky? Kdy byl Mikuláš? Proč jsem ani jednoho nepotkala?
Každé pondělí mám mít hotové úkoly z němčiny z předchozího týdne. Včera prvně jsem to těsně před půlnocí vzdala. Ne z lenosti, protože jsem fakt už neměla sílu. Zdá se mi, že nic nestíhám a přitom nemám nic hotové. Žádné předvánoční přípravy, žádné cukroví, žádné seminárky. Ještě jsem nezačala ani psát diplomku, nemám text ke státnici z jazyka. Do pátku mám dodat šest recenzí na knihy a ještě jsem si ani nevybrala, o kterých chci psát. V knihovně se akce jenom sypou, všechno mám načaté a nic dokončené.
Každý den mě napadají věci, které bych chtěla psát na blog a už měsíc se k nim nemůžu dostat. Den co den bych si chtěla přečíst, co je nového u vás a dostanu se k tomu leda nárazově a pak hltám jeden článek za druhým. A i když nekomentuju, tak vás sleduju. Čtu si a přeju vám klidnější advent, milá Eithné, Sargo, Vločko, Pájo, Kobliho, Avo, Zmrzlinko, Hospodyňko, Cífko, Haničko, Wlčice a jiné, milý Jarmiku a jiní.
Po Vánocích se těšte, bude knižní nadílka. Už dlouho jsem si nedopřála článek do Čtenářského deníku.