Et | Úplnějarní

Mrňavou minivýhodu ty naše krutě odpolední týdny do čtvrtnadevět večerních hodin mají. Ráno se nemusí moc vstávat. Když se totiž nakoupí po práci chvíli před zavíračkou a uvaří ještě před půlnocí, ráno se může vyspávat a vzbudí vás až sluníčko v oknech. Přes žluté závěsy se v pokoji vytvoří takové nádherně teplé světlo a vy se ještě trošku můžete povalovat a líně protahovat a posílat cukrbliky na druhou stranu postele, kde se to už taky mele. A taky se ráno stihnete vysprchovat, dát si pleťovou masku, nasnídat se a pořád máte ještě dost času na to, abyste si zajeli do jiné knihovny (protože i když pracujete v největší veřejné knihovně, ani tak nemáte po ruce všechno potřebné ke studiu) a máte čas jet autobusem a tramvají a jít kus pěšky (a vůbec nemusíte do metra, hurá) a v té nádherné secesní knihovně se stihnete porozhlídnout a poobdivovat stropy, dveře a kování a s jiným knihovníkem si stihnete prohodit milých pár slov a úsměvů a pak se projdete sluncem zalitým nábřežím a před Rudolfinem si sednete na lavičku a máte hodinu čas na čtení, protože je pořád teprve jedenáct a vy máte ve dvanáct rande. A dáte si společně s Milým oběd a máte čas na další miniprocházku po nábřeží a když dorazíte do práce úplně včas, zdá se vám najednou, že ten den krásně začal a svět je moc pěknej.

Tak takhle moc jarní náladu já dneska mám.