Et | Hořkosmutně

Virtuální známí jsou zvláštní sortou přátel. I když jste je třeba nikdy neviděli, máte pocit jakéhosi souznění. Navštěvujete blogy lidí, kteří jsou vám sympatičtí, bavíte se nad jejich zážitky. Smějete se společně vtípkům jejich dětí, chlácholíte bolístky, povzbuzujete. Jenže někdy přijdou chvíle, kdy se zaváháte. Vždyť je vlastně neznám, budou stát o to, abych se ozvala?
V posledním článku jednoho z mých nejoblíbenějších blogů Wlčice a její rod/... se mihla taková zpráva, která mi okamžitě rozostřila obrazovku a přes slzy v očích jsem nebyla schopná číst dál. Odchod blízkého člověka je chvílí, kdy se pro vás zastaví celý svět. Bolest, smutek a prázdnota jsou třemi pocity, které se různě střídají a zdá se, že nikdy neskončí. O co horší musí být, když neodejde ten, který měl celý život za sebou, ale mladičký člověk, dítě, na které toho ještě spousta čekala.
Wlčici s manželem i malé Martince přeji mnoho sil, aby to nejhorší období přestáli a za Majdu připojím večer tichou modlitbu.