Et | ET píše

Celý podvečer v práci mě sužovala chuť na gyros. Jo, máme plnou lednici a měl by se dojíst načatý tvaroh a cottage a ty předvčerejší housky. Jenže jsem měla chuť na gyros. A večer se tak příjemně ochladilo a bylo svěže a hezky. A Milému to TAK slušelo, když se oholil. Přišla jsem domů v půl osmé a hodinu přesvědčovala sebe i Milého, že bychom mohli jít ven (a dát si tam někde gyros). Že v tuhle dobu bude ve Stromovce úplně nejkrásněji (a ve Šlechtovce maj určitě gyros).

Je známo, že:

- oříšky zlepšují paměť
- čokoládou lze bojovat proti stresu
- pestré barvy vyvolávají dobrou náladu

Z toho všeho mi vyplývá, že jestli si k tomu učení teď  otevřu čtvrtkilový balíček arašídů v čokoládě a chemicky barevné polevě, nejen že se mi bude učit líp. Ono to půjde úplně samo!

Škoda, že mě to napadlo až na konci zkouškového.

Virtuální známí jsou zvláštní sortou přátel. I když jste je třeba nikdy neviděli, máte pocit jakéhosi souznění. Navštěvujete blogy lidí, kteří jsou vám sympatičtí, bavíte se nad jejich zážitky. Smějete se společně vtípkům jejich dětí, chlácholíte bolístky, povzbuzujete. Jenže někdy přijdou chvíle, kdy se zaváháte. Vždyť je vlastně neznám, budou stát o to, abych se ozvala?

Jsem v posledním semestru. Minulý týden jsme se dozvěděli, že možná nebude stačit jedna zkouška z jazyka, na kterou se už připravujeme rok a půl. Že možná budou potřeba dvě. Tajemnice ústavu nám to dnes potvrdila, studijní oddělení vyvrátilo. Takže jestli v létě udělám zkoušku z němčiny a za půl roku po mě u státnic budou chtít ještě angličtinu/španělštinu/ruštinu/bůhvícojiného, tak s celým studiem končím a budu pekelně nas....štvaná. Protože ty skoro dva roky studia byly fakt bolestivý. A ještě budou. Zatraceně.

... aneb útržky toho, co mi zrovna jde hlavou