Nejlepší

Celý podvečer v práci mě sužovala chuť na gyros. Jo, máme plnou lednici a měl by se dojíst načatý tvaroh a cottage a ty předvčerejší housky. Jenže jsem měla chuť na gyros. A večer se tak příjemně ochladilo a bylo svěže a hezky. A Milému to TAK slušelo, když se oholil. Přišla jsem domů v půl osmé a hodinu přesvědčovala sebe i Milého, že bychom mohli jít ven (a dát si tam někde gyros). Že v tuhle dobu bude ve Stromovce úplně nejkrásněji (a ve Šlechtovce maj určitě gyros).

V půl deváté jsme vyrazili. Jen tak nalehko, bez batohů (POŘÁD nosíme batohy). Asi 100 metrů od domu jsme nakoukli do arménského bistra. Mají různé placky, masa, plněné pečivo... a taky wrapy. S masem, zeleninou a majonézou. Aaaah. Vzali jsme si je s sebou, sedli si do parku pár kroků od domu, pomalu se stmívalo, my jedli to strašně dobře okořeněné maso se vším všudy a já měla dokonalý pocit léta. Miluju, když se dá i v devět vyrazit ven a pořád to má cenu. Miluju jíst venku, ať už na zahrádce restaurace, na dece ve Stromovce, na lavičce v parku nebo na balkoně.

V tom bistru maj ještě spoustu druhů jídla, co jsem nikdy neměla. Asi tam ještě zajdeme. Možná zas tak moc často vařit nepotřebuju :-)

PS: Milý je nejlepší na světě! Mám děsnej den a všechno mě štve a on mi cestou z oběda přinesl zmrzlinu! Nejskvělejší stvoření pod sluncem a miluje zrovna mě. No není to štěstí?