To s tou láskou a žaludkem

"Mami, jak dlouho se vaří vejce?"... "Mami, kolik vody se dává na hrnek rejže?"

Je tomu jen pár let zpátky, co jsem podobnými dotazy dováděla k šílenství svou maminku - profesionální kuchařku. Pak přišel Erasmus v Rakousku a od zeleninových salátů jsem se posunula k rizotu, špagetám, těstovinám se sýrovou omáčkou, francouzským bramborám, číně a leču. Další semestr v Holandsku, kamarádčin bratr kuchař na Skypu a odvážily jsme se sahnout na syrové maso. Variace na těstoviny se zeleninou byly obohaceny kuřecími nudličkami. Došlo na segedín, zelňačku i ovocný dort.

No a pak jsem se bezhlavě zamilovala. Když ptáčka lapají, i jahodové knedlíky vařívají. A začnou se děsně snažit a najednou chtějí umět víc než nudle a rejži. Pořád si netroufám na takový ty různý španělský ptáčky, roštěnky a spol. Neumím UHO a trochu se obávám kynutých knedlíků. Ale jinak se pouštím do kdečeho. Obyčejně bez receptu nebo si nějaký uzpůsobím, ale fakt mě to baví. Protože za ty pochvaly a krásně přejedený výraz mého Milého to vážně stojí. Chtěla jsem si psát něco jako kuchařku, prostě záznamy toho, co se povedlo a dobře to chutnalo, ale jak vařím skoro denně, nejspíš se k tomu nikdy nedostanu.

Naopak ale čím dál častěji listuju kuchařkami, co má Milý doma a jsou starší než já. Jedna ještě nezná brokolici a špagety najdete v rejstříku pod S jako spagetti, zato je tam mraky receptů, které bych nikdy nechtěla ani vařit, natož pak jíst. (Např. smažené vemínko, telecí mozeček, býčí žlázy apod.) Ta druhá je řazená tematicky podle příležitostí, ke které se dané jídlo vaří a hledat v ní něco konkrétního je skoro nemožné. Když třeba chcete zjistit, jaké koření se přidává do sekané, musíte se nejdřív rozhodnout, jestli je sekaná spíš v oddílu: "Maminka slaví narozeniny", "Na návštěvě u babičky", "Tatínek oslavuje padesátiny", "V kuchyni houbaře" nebo "Vzpomínky na zahraniční dovolenou".

No a teď úkol pro vás. Máte nějaké tipy na dobrá zeleninová jídla? Zelenina na tisíc způsobů nás totiž hodně baví. Včera jsem dělala cuketovo-lilkové sabdží (což je vznosný název pro indickou zeleninovou omáčku, kdy nejdřív zpěníte na oleji koření, pak tam nasypete hromadu zeleniny, trochu opečete, podlijete a pak už jen necháte mírně probublávat, sem tam zamícháte a zas trošku podlijete a celý to trvá docela dlouho, ale je to pak strašně k zbláznění dobrý. A až budu mít různá speciální koření a nebudu tam sypat směs na grilovanou zeleninu od Vitany, bude to ještě daleko lepší.), minulý týden jsem zapékala plněné cuketky, k obědu byly cukety jen tak na olivovém oleji a vlastně hodně jedeme v cuketách :-)) Nějaké tipy na cuketu? Na lilky? Na jakoukoliv dostupnou zeleninu, kde mě nebude jeden kousek stát jako komplet oběd v restauraci? Klidně jako článek s celým receptem u vás na blogu a nechte mi tu odkaz, moc ráda se inspiruju.

PS: Ááááh, teď mě napadá, že jsem zapomněla na květákové kari. Měli jste někdy květákové kari? Květák rozebraný na růžičky, brambory na kostičky, hrášek na zrníčka a cibule na kousíčky, všechno okariované a zalité kokosovým mlékem? (Nebo taky smetánkou na vaření, když se vám nechce shánět kokosové mléko) Aaah, to je k zešílení dobrý. Hned zítra bude k obědu :-))