Et | ET píše

Sama tomu nemůžu uvěřit, ale asi dospívám. Nebo se minimálně přestávám naivně usmívat nad skvělým místem kde pracuju a začíná mě štvát bordel, který tu místy vládne. To, že je půlka knížek jinde než by být měla mě sice štve, ale to je tak vše, co s tím můžu udělat. Obvykle to totiž rozhazují čtenáři a ne zaměstnanci a protože jsme tu pro čtenáře, prostě se musíme smířit s tím, že po nich tu a tam

Lektoruju právě knihu Evropská unie v kostce. Nemohla jsem ji v katalogu najít, nakonec se zadařilo. V katalogu je totiž uvedena pod názvem Evropská unie v kosatce. Vida, jak je ten svět malý. Nejen Jonáš se vejde do velrybího břicha, dokonce skoro celá Evropa :-))) Půvabný překlep, dost mě pobavil.

Už vám někdy někdo řekl, že vás má moc rád a že jste báječní? Jen tak? Z ničehož nic, bez toho, aby něco potřeboval nebo aby k tomu měl nějaký konkrétní důvod? Jednoho to moc potěší, hrozně moc. Ještě ve sprše jsem se usmívala. Děkuju.

Právě jsem definitivně a zcela v úplnosti dokončila projekt na strategický management. Teď už jen složit zkoušku, napsat tři seminárky, udělat další tři zkoušky v letním semestru, vytvořit projekt k bakalářské práci, vytvořit bakalářskou práci a můžeme rubriku Džungle před tabulí šťastně uzavřít. (Pro dva potenciální čtenáře, se kterými jsem se o radost z dokončení projektu podělila již odpoledne

Zas!!! Ten s tou šťávou v oku! Jdu se schovat...

Otevřela jsem dnes svůj poslední vánoční dárek. Obsahoval tyto hvězdičky, tyto rohlíčky, tuto kočičku a pracny, které nemají vlastní článek, ale byly úplně stejně krásné a výtečné

V rámci mého nezblbnutí ze studia a odreagování se, vyslala mě kamarádka do divadla. Bylo to ex-ce-lent-ní. Pokud během zhruba půl roku zavítáte do divadla tak třikrát, dost těžko můžete cokoliv hodnotit či snad kritizovat. Kritizovat nebylo co, hodnotit nebudu, protože to neumím. Prostě hra se mi buď líbí nebo nelíbí a basta fidli. A vím, že tahle se mi líbila. A moc. Bylo to skvělé, vtipné, zábavné

Tuhle příhodu jsem líčila své sestře po Skypu a ta se u ní tak smála, že mě to popíchlo, abych ji zveřejnila.
Některé školy, resp. jednotlivé třídy, nám sem do knihovny chodí poměrně pravidelně. Třída, která tu byla tento týden, tu už byla několikrát na besedě a protože jsem je posledně měla na besedu zrovna já, dost živě si na ně pamatuju. Především jednoho kluka. Jeho hobby je natolik svérázné,

hádej, na co Hanka skočí!
Na slepičku, na koníčka,
nebo vleze do autíčka?
Div jí nevypadnou oči.
Nech ji vybrat, kolotoči!*

Taky mám lehký pocit, jako bych seděla s Hankou na kolotoči. Sice to není zrovna ideální situace, nu ale co už. Jen doufám, že se mi z toho nezamotá hlava ;-)


*Z knížky Hrajeme si celý den - napsal František Hrubín, ilustrovala Helena Zmatlíková, vydal Albatros

 

Ve stredu,7.ledna se kona tridni sraz za ucasti ucitelu.na nasem oblibenem miste od 19  h.prijdes?potvrd ucast. Smska tohoto znění mi přišla někdy mezi svátky. Ne že bych nějak příliš stála o tu účast učitelek našeho ústavu, ale protože k podobnému vyhrožování došlo už několikrát a díkybohu marně, a protože jsem přislíbila účast kamarádce pobývající už přes čtyři roky v Anglii a toho

Už hodinu si doma čtu výroční zprávu naší knihovny z roku 2002, když ji zastihly nezapomenutelné povodně a musím přiznat, že mám ruce ledovější než v práci a mrazí mě po celém těle. Jsem ráda, že jsem u toho tenkrát nebyla, všem, kdo to viděli na vlastní oči, z toho muselo být hodně ouzko. Záznam všech událostí hodinu po hodině mě děsí jen při pouhém čtení, jak se asi museli cítit všichni, kdo si to museli prožít na vlastní kůži?