Kví kví, kví kví (zvuk smsky)

Ve stredu,7.ledna se kona tridni sraz za ucasti ucitelu.na nasem oblibenem miste od 19  h.prijdes?potvrd ucast. Smska tohoto znění mi přišla někdy mezi svátky. Ne že bych nějak příliš stála o tu účast učitelek našeho ústavu, ale protože k podobnému vyhrožování došlo už několikrát a díkybohu marně, a protože jsem přislíbila účast kamarádce pobývající už přes čtyři roky v Anglii a toho času dovolenkující v Praze, rozhodla jsem se nakonec navzdory šíleným výčitkám svědomí, že promrhám drahocenný čas určený k učení někde v hospodě, že přijdu. Na chviličku, jo? Tak na hodinku.
Pokud si plánujete, že v hospodě na třídním srazu strávíte jen opravdu tu plánovanou hodinku, jste dost naivní. Já jsem naivní. Jasně že po dvou hodinách jsem si říkala, že to vlasně už nemá smysl jezdit domů tak brzo, protože se stejně nic nenaučím, takže tam můžu zůstat dýl.
Chyba lávky, vážení, velká chyba. Přisedl si ke mně kamarád, se kterým se obvykle vídám tak jednou dvakrát do měsíce, příšerně se zlískal a jal se vyprávět mi detailně podrobnosti z intimního života svého a své bývalé přítelkyně. Mimochodem také spolužačky, mé dobré kamarádky a matky jejich krásné holčičky. Popravdě, jsou věci, které opravdu nemusíte slyšet. Tedy alespoň já osobně bych takové informace klidně oželela. No stane se, že. Ale že mě objímá a hladí ve chvíli, kdy mi opilecky skoro brečí na rameni, jak onu kamarádku pořád strašně miluje, to už je silný kafe.
Skoro se ho začínám bát, když jsme se viděli naposledy, pokoušel se mě uhnat jako druhou maminku pro tu malou žížalku, protože usiluje o střídavou péči a musí chodit do práce. Já žížalku miluju. Je fo úžasné dítě, ale nechci být její druhá maminka. Maminky vychovávají, vaří, perou, přebalují a trpí hladem a nedostatkem spánku, to jsem ochotná podstoupit jen s vlastním dítětem. Žížalčinou chci zůstat pouze tetou, tou úžasnou a milovanou tetinkou, co nosí Kinder mléčné řezy, vybírá krásné knihy, nakupuje ve velkém bublifuky, vozí ji v nákupním vozíku a rozmazluje ji jak se dá.
Závěrem tedy otázka do pléna, mířená na pánské osazenstvo čtenářů tohoto blogu. Jak to jako vy, muži, máte nastavené? To je normální někoho děsně milovat a kamarádce navrhovat aby s vámi žila, starala se o dítě a pokud možno s vámi sdílela nejen kuchyň a obývací pokoj?
Asi žiju ve špatné době, pro mě by asi byl ideálním partnerem ten hajnejch Kája :)