Et | Môj Bože

Buď se mi to jenom zdá, nebo na mém oblíbeném rádiu hrají asi v hodinových intervalech jednu a tu samou písničku. Panebože. To není povzdych, to je asi název písničky. Nebo se možná jmenuje jinak, ale pořád dokola se v ní zpívá Môj Bože, Môj Pane Bože a pořád se v ní lká, běduje a spínají se ruce. Já mám chuť lomit rukama zoufalstvím. Takhle moc mi už dlouho žádná písnička nelezla na nervy, naposled Landova Touha, ta je taky mimořádně pitomá.
Já vím, že můžete namítnout, že to rádio můžu vypnout a neposlouchat ji. Ale když se učím, potřebuju u toho poslouchat nějakou hudbu. Ale nemůže to být CD, protože tam vím, jak jdou písničky za sebou a obvykle znám i texty a svádí mě to zpívat si a poslouchat a ne učit se.

Jo a mimochodem. Asi jsem pochopila většinu grafů. Lví podíl na tom sice má jeden chudák, kterého jsem jemným dvouměsíčním nátlakem donutila, aby mi věnoval jedno odpoledne a mrknul na to se mnou, ale dnes jsem se do toho pustila se vší vervou, pokreslila jsem několik papírů, načmárala nesčetně křivek, písmenek, rovnovážných bodů a ono to najednou nějak vylezlo a kouklo to na mě a dalo mi to najevo, že ta usilovná snad dvouměsíční práce a sezení nad poznámkami asi nebyly úplně ztraceným časem. Jak mi minule nějaký vtipálek předhodil - počkej, ještě pár týdnů a můžeš jít na VŠE - tak to jako ne! Déle jak ten jeden dva měsíce bych to nevydržela. Ale aspoň už nemám tak zoufale prázdný pocit, že při zkoušce budu vařit úplně z vody. Aspoň ten graf už budu schopná nakreslit a možná i nějak jednoduše popsat. Prej bude všechno ouky douky, tako jo. Já tomu teda budu asi věřit a teď jsem very happy.

Mějte se všichni famfárově, já se jdu zas věnovat makroekonomii. Teď už však s daleko menším odporem.