Komentáře k článku: Neviditelná?
přelétavý ptáček: teda, dveře v tescu mají tendenci ignorovat lidi malé a podezřele moc hubené, pokud jsi jeden z těchhle případů (případně obojí), nemůžeš se divit :P
sic tě neznám,ale jako útěchu na nezdravení kolegů tu mám "náplast" - v knihovně jsme přece zticha, zřejmě to kolegové narozdíl od dětiček respektují*smich**andel*
et: Kolegové mě ignorují i ve skladu, kuchyňce, na chodbě... Někteří. Neházejme všechny do jednoho pytle, jsou i tací, co pozdraví jako první a ještě se usmějou :)
Malá jsem děsně, hubená už nevim, spíš ani ne po půl roce v knihovně, se spoustou čokolád, instatních polívek a trojhránků se středozemní zeleninou odvedle z pekárny *smich*
---
et.pise.cz
kukinka: Já tě úplně chápu, na úřadě nemůžu znát všech pět set lidí, ale zdravím zásadně všechny, které potkávám po chodbách budovy, protože člověk bez zaměstnanecké karty se tam kromě návštěv nedostane. Logickým předpokladem pak tedy je, že zdravím svoje kolegy. Ti většinou ale neodpoví, nebo se přesně za mnou otočí, kdože na ně vlastně mluvil. Mně to teda dost sere, považuju to za neskutečnou vulgaritu a ve špatné náladě si to i beru osobně jako drzost nebo urážku. Moje babička vždycky říkala - Slušnost je pozdravit, povinnost je odpovědět. Vedle mě v kanclu je jedna ženská v mém věku, která mě zásadně nezdraví, respektive neodpovídá na můj pozdrav. Tak jsem ji jednoduše sjela na chodbě, ale asi mě nepochopila. Zeptala jsem se jí, jestli si do sebe strká jídlo zadkem, když má evidentně problém s otevíráním úst. Jen čuměla, kráva, a zase odešla. Je to bída jako. Lidi se neumí chovat.
et: Hehe, ty jsi drsná *smich* Ale některým to očividně nedojde, ani když jim to dáš najevo přím a bez jakýchkoliv narážek. Taky mě to štve, ale nic s tím asi neudělám, tak je aspoň budu intenzivně zdravit dál, třeba si je vychovám ;)
---
et.pise.cz
meena: Problém bude v kolezích (doufám, že jsem to mé neoblíbené slovo dobře vyskloňovala). Jinak zdrav, mě to vždycky baví, jakože pak mám svědomí čistý a říkám si, že oni by se měli stydět. Jo a Tebe náhodou vždycky vidím! I přes svoji slepotu;)