Pokračování čtvrtečního odpůldne:

15.15 končíme v práci, hodinu a kus čekáme s Muminkem na Pacholíčka, než se poradí a vyřídí vše neodkladné, neb společně jdeme večer do divadla. Bavíme se dřevěnými skládačkami pro batolata, zdobením Aknezobčiny pracovní visačky barevnými dekoracemi a líčím Muminkovi celý krásný hektický den.

Sejdete se dvě hodiny před začátkem představení, to abyste měli dostatek času na IceTea a podobné nešvary.
V kavárně, na které se shodnete a kterou po menším bloudění najdete, mají zavřeno.
Zvolíte jako alternativu zmrzlinárnu, uvnitř sehrajete dlouhou scénku Co si mám dáááát? a Dá se tu platit stravenkami?, sníte neuvěřitelný kopec zmrzliny a hodinu před začátkem představení vyrazíte. Jste vzdáleni pouhé dvě a kousek stanice metrem.

Koukali jste se dnes večer na Novu? Musím se přiznat, že poslední dobou mě televizní filmová nabídka obvykle přivádí k pláči a na každý pořad hledím v programu s nevraživostí. Dnes jsem se však nechala přemluvit. A jsem tomu velice ráda.
Naprosto brilantní ultravtipná britská komedie mě pobavila tak královsky, jako už dlouho nic. Miluju suchý anglický humor. V kombinaci s nadměrnou dávkou černého humoru a cynismu byl tento film doveden v naprostou špičku. Suché vtípky hospodyně Gracie mě přiváděly k šíleným výbuchům smíchu, obvykle tak 2-3 vteřiny po pronesení. Přesně tak dlouho mi totiž obvykle trvalo, než mi vtip doběhl :-)))
Nemůžeš zabíjet lidi jen proto, že se ti nelíbí. - Zvláštní, to mi říkali i lékaři.
Překrásně lehká, svěže morbidní komedie.
Děj si můžete přečíst třeba na ČSFD.

Protože pravděpodobně většina lidí chodí na filmy dřív, než už je dávají jen v jednom jediném kině v divných vysílacích časech, tak už jste o filmu Julie & Julia jistě slyšeli.

Pamatujete, jak jsem v červnu psala o oslavách 20 let svobody v Polsku, na nichž vystupoval Jarek Nohavica? A jak tam zpíval tu ulítlou písničku o orangutanovi a uváděl ji vtipnou sebekritikou, jak moc klesl? Tady to máte naživo, pobavila jsem se podruhé, jako bych u toho zas byla:

Podivná směsice v nadpise v sobě skrývá včerejší úžasný den.

V devět ráno jsem v knihovně přivítala své milé prvňáčky a v historickém kostýmu jsem je pasovala na čtenáře knihovny a rytíře Čtenářského řádu. Prý to bylo okouzlující. Já jako zástupkyně královny Knížkového království v růžových renesančních šatkách vážících asi jako slušnější koberec do obývacího pokoje, upnutých v pase

Mám prý být na sebe milejší, tak se vedle učení a práce snažím myslet na něco hezkého. Je mi z toho spíš neveselo, ale jeden pěkný zážitek bych měla.
To jsme vám takhle vyrazili s tou knihovnickou bandou do divadla. Sice tomu předcházely nějaké zmatky s lístky (někdo nemohl, šla jsem já, pak zas někdo nemohl a měla jsem místo něj jít já, jenže už jsem šla místo toho prvního někoho, takže ten

Bylo nebylo. Za devadesátero regály a sedmi sty tisíci knih rozkládá se nevelká kancelář. V té kanceláři od pondělí do pátku a občas i v sobotu tráví část své pracovní doby dvě knihovnice. Jsou jedna praštěnější než druhá, ale ta druhá možná trošku víc než první. Vezměme vyprávění pěkně od začátku...
Jsou tomu již jistě dva měsíce, kdy si Aknezob koupila lístek na vytoužené představení do

Ačkoliv již v sobotu vykouklo v Praze slunéčko a ohřáli jsme se, nezaškodí zajít na nějakou bláznivě letní hru do divadla.
Mám docela rada ta zvláštní moderní představení, která se nějakým způsobem vymykají klasickému divadlu. Ypsilonka je pro takové úlety jako stvořená a tahle hra je naprosto výjimečně skvělá. Kam vítr, tam pláž je totiž hrou, kde se v podstatě vůbec nic

poposedněme o jedno místo.
Bože, bože. Já jistě přijdu pozdě.
Srazte jí hlavu!

Tři věty, které jsem během cca hodiny a půl slyšela nesčetněkrát. Poznáte, odkud pocházejí?
Kdo by nepoznal? Kdo by neznal Bílého králíka, Kloboučníka, Zajíce Březňáka, uječenou Královnu a především a hlavně - Alenku. Alenku z kraje divů a za zrdcadlem.
Jo, pro tuhle bláznivou knížku