Et | ET píše

Holky, přemluvily jste mě. Kašlu na studium, je pátek, půl dvanáctý v noci, ideální čas začít psát článek o výletu, který se uskutečnil před dvěma týdny nebo kdy vlastně, jehož nejintenzivnější zážitky nezaznamenány jistě uplynuly v nenávratno.

Taky se vám zdá nadpis jako geniální spojení dvou zdánlivě neslučitelných slov? Tohle umí dokonale můj milý kamarád Králíček. Během společné dovolené vymyslel podobných spojení nespočet. Některé jsem si psala, jiné si pamatuju, většinu jsem zapomněla, ale to nevadí. Své kouzlo stejně měly jen v tom okamžiku a přepsané tady by stejně vypadaly divně. A tak vám jen zlehýnka přiblížím, jak jsme se vlastně měli. (A sobě poznamenám, co bych nerada zapomněla.)

... řekl mi včera Pacholíček, když jsem na něj mrkla uprostřed rybníka v Králíčkových plaveckých brýlích. Zjistila jsem, že s brýlemi by se mi učilo plavání s hlavou pod vodou mnohem snadněji, ale také je pro mě mnohem snadnější se tímto způsobem utopit. Po čtyřech tempech přestávám zvládat dýchat a když se mi ti dva ještě smějou, mám tak akorát plnou pusu vody s příměsí jílu a bordelu ze stromů a je po plavání.

"Nepojedeme 1. května na výlet?", přišlo mi někdy začátkem dubna mailem. Neuvěřitelnou shodou náhod nás všech pět souhlasilo nejen s návrhem, ale i termínem. Tři dny před plánovaným výletem byl Králíček téměř násilím donucen vybrat vhodnou trasu. Po mém a Aknezobčině naléhání a kvílení, že rozhodně něco kratšího a méně náročného, protože bez kondice a s alergií, přislíbil max. 15 km, převážně po rovince. Dále se už rozhodl se býti tajemnějším než hrad v Karpatech, a tak jsme věděli pouze že v 8.30 z Holešovic, úžasná trasa, výletový orgasmus, nádhera, tam se nám bude líbit. Cíl neznámý.

...rozkládá se malebné město Vídeň. V samém centru Vídně stojí běloskvoucí budova Albertina, která ve svém nitru ukrývá perly nejvzácnější. V současné době perličky impresionistické a kdo u toho nesměl chybět? Samozřejmě knihovníci.