Pro všechny, jimž jsem slíbila napsat článek o Pacholíčkově dortu k narozeninám a zapomněla na něj:

Dostala jsem dneska chuť na domácí pizzu a jako základ jsem použila krokodýlí těsto. Dost blbej nápad.
Udělala jsem jednu špenátovou, jednu nacpemetamvšechnocomámerádi.
Jedna byla přesolená, druhá bez chuti a bez zápachu.
Domácí pizzu už asi dělat nebudu, neumím to. Všechny, které jsem kdy pekla, stály za houby, ač se mě někteří, co se jim mě zželelo, pokoušeli přesvědčit o opaku. Vím svoje :-)

Jak to bylo pohádko? Zabloudilo kuřátko. Za ohradou, mezi poli pípá, pípá, nožky bolí...
No nic, to byla jen taková asociace k nadpisu.

Chtěli byste vědět, co bylo onou plánovanou mňamkou z přejemného těsta? Voňavé, hezounké a výborné perníčky přeci. Recept na skvělé těsto najdete tuto.

Nechci říkat hop dokud nepřeskočím, ale zadělávala jsem dnes těsto na mňamku, kterou se chystám někdy během tohoto týdne péct a mám pocit, že jsem prolomila kletbu. Víte, jak většinu článků z rubriky "Od plotny" začínám těstem, které se drobí a nechce se spojit? Dnes poprvé jsem zažila tu neuvěřitelnou extázi, kdy začnete hníst těsto a ono se vám pod rukama mění v nádherně jemnou, nadýchanou,

Včera (8. května) mě Muminek pobavil vysvětlením, proč zapomněl na svátek matek. Prý protože všude v oknech visely vlajky. Kdyby v oknech visely matky, došlo by mu, že je svátek matek. Ten je teda samozřejmě až v neděli, ale já jsem mu psala, co jsem svojí mamince pekla a on se divil, že je svátek matek 8. května, když si myslel, že to je osvobození. Ježkovy zraky, jsem se do toho tak zamotala,

Zoufalé ženy dělají zoufalé věci, tak jsem při jednom ze svých zoufalých stavů, že nezvládám učení a všechno mě štve, požádala o pohádku. Ani jsem nečekala, že bych se jí dočkala, pohádky mi bez reptání vypráví jen Aknezob. Ale mýlila jsem se. Muminkovi se mně zželelo a začal mi psát pohádku na pokračování, každý den kousek. A řeknu vám, je docela neúprosný, klidně to v tom nejnapínavějším sekne

...teda na příští výlet rozhodně nepeču, jednou mi to stačilo. Válení, krájení na čtverečky, plnění a přehýbání vůbec není kreativní a po prvním plechu mě to přestalo bavit. Plechy byly čtyři, s každým dalším se mé utrpení násobilo. Koneckonců podle toho ty chudáci vypadaj, takový mrchy malý nepovedený.

Sedíme si tak v neděli v kavárně, bavíme se o jídle (dost dobré téma, často propírané), když tu Aknezob špitne, že jsem jí kdysi dávno předávno slíbila uvařit pravé slovenské brynzové halušky. Skoro se ve mně krev zastavila, já na to dočista zapomněla. Byly přislíbeny na úterý, že budou ještě za tepla doneseny přímo k obědu, neboť jsem začínala až od 11.45.
Halušky teoreticky umím, je to v

Vrchlabí je vyhlášenou porodnicí pro všechny nevšední, trochu alternativní porody. Z naší kuchyně se pomalu ale jistě stává také alternativní porodnice, taková krokodýlí. Včera si sestra objednala jednoho nasladko, takže jsem se patlala s tvarůžkem, povidly a mákem, dnes jsem pekla dva slané, mamince a sobě do práce. Do poslední fáze se díkybohu zapojila sestra a toho třetího vyválela, naplnila,

maličký krokodýl. Narodil jsem se 4. března půl hodiny před půlnocí a maminka říkala, že to byl těžký porod. Prý měla předtím, než jsem se narodil, hrozně těžký den a nic se jí nedařilo. Ale protože mě hrozně chtěla, i přes všechny ty nespravedlnosti světa se rozhodla, že mě nenechá dál čekat a že se už můžu narodit.
Já jsem vám měl takovou radost, když jsem viděl, jak se na mě maminka láskyplně