Včera (8. května) mě Muminek pobavil vysvětlením, proč zapomněl na svátek matek. Prý protože všude v oknech visely vlajky. Kdyby v oknech visely matky, došlo by mu, že je svátek matek. Ten je teda samozřejmě až v neděli, ale já jsem mu psala, co jsem svojí mamince pekla a on se divil, že je svátek matek 8. května, když si myslel, že to je osvobození. Ježkovy zraky, jsem se do toho tak zamotala, že tento vtip už postrádá pointu od začátku.
No, ale k věci. Tomuto článku měl předcházet článek o berounských hrnčířských trzích, který jsem z důvodu nedostávajícího se času vypustila. Takže ve zkratce, byly jsme s Aknezobkou v Berouně na hrnčířských trzích, bylo tam horko, asi milion lidí, na stánky nebylo vidět a ač jsme si obě chtěly hrozně nutně koupit nějaký parádní hrneček na čaj do práce, žádný jsme nenašly. Zato jsme však obě nechaly kolem dvou stovek u stánku s vykrajovátky na cukroví. Původně jsem si šla jen pro pejska a kočičku, ale mám malýho pejska a kočičku, velkýho pejska a kočičku (paní říkala, že to je chovná fena a kocour), soba (prý Rudolfa) a jako hřeb sobotního dopoledne - malou a velkou žirafku! Moje maminka je ulítlá na žirafy a upéct jí k svátku matek perníčkové žirafy mi přišlo jako báječný nápad.
Zpět k té plotně. Žirafy i ostatní havěť jsem měla už pěkně doma na stole a hledala nějaký recept na perníčkové těsto. Nakonec jsem pro údajnou jednoduchost a rychlou přípravu zvolila toto. Mé kulinářské pokusy ovšem většinou končí jinak než jak je psáno v receptu. Těsto se drolilo, nespojovalo, přidávala jsem tuk, vodu, hnětla asi 45 minut (fakt! ruce jsem ještě druhý den necítila), až jsem se rozhodla nechat ho uležet, že si to třeba rozmyslí. Napadl mě ještě před strčením do lednice spásný nápad nasypat tu drobenku do igeliťáku a hníst ještě chvilku v něm. Pomohlo to alespoň k dosažení celistvosti té hrozné hmoty (ale chutnala dobře, už za syrova :-)
Těsto si odpočívalo v lednici skoro týden, přesně do včerejšího odpoledne. Sice jsem ho z desky horní police musela téměř odsekat, ale po dvou hodinách i povolilo tak, že se s ním dalo pracovat (ovšem měkké, poddajné, něco jako pružná plastelína teda fakt nebylo).
Zkrátím to. Podařilo se mi vyválet, vykrájet i upéct asi čtyři nebo pět plechů malých žiraf, velkých žiraf, malých psů, velkých psů, malých koček, velkých koček a normálních sobů. Do půl jedné jsem je zdobila polevou a ač mají malé žirafy spíš dalmatiní puntíky než nějaké žirafí skvrny, musím uznat, že se docela povedly. A chutnají skvěle.
