... ale to se nerýmuje/
Donedávna jsem si myslela, že nejhorší pracovní prostředí, co se týče teploty, jsem zažila loni na praxi v knihovně botanického institutu v Holandsku (Holanďani všeobecně moc neřeší vytápění, doma sedí ve čtyřech svetrech, ale povolit kohout topení je ani nenapadne. Koneckonců by jim to stejnak moc nepomohlo, protože mají všichni příšerně stará netěsnící okna). Tam

Lektorování dětské literatury je zábavná činnost, kdy na týden dostanete tak tři čtyři knížky, které musíte přečíst (prolistovat), zhodnotit (případně si najít na internetu nějaký cizí názor a přijmout jej za vlastní), rozhodnout se, pro jak staré děti je knížka určená, napsat anotaci (a přitom neopisovat zadní stranu knihy - internet je víceméně povolen, jen je problém, že tam bývají opsané zadní

Proč si všichni anglicky hovořící cizinci chodí pro informace do dětského oddělení? Proč??? Vždyť hned proti vchodu v centrální hale mají hlavní informace, nikdo tam takhle po ránu nebývá, měli by to při ruce. Takhle se musí táhnout do dětského, optat se MĚ a já je zas ženu tam kam potřebují. Ušetřili by si cestu. A mně by ušetřili spoustu stresu. Příště asi na otázku Do you speak English? odpovím No.

Kniha Philipa Pullmana Světla Severu je asi kouzelná a umí létat. Nacházím ji dneska během dne na různých místech, rozhodně ne však v polici, kam má patřit. Nebo že by jí čtenáři pomáhali?

Pocit největšího pracovního uspokojení a úžasné dokonalosti zažívám ve chvíli, kdy se mi pokud možno co nejkomplikovanější cestou podaří najít knihu, kterou čtenář nebyl schopen jakkoliv popsat. A já jsem ji našla! Něco takového vám dokáže na malý moment zvednout sebevědomí až do nebeských výšin.

Co všechno se může přihodit v knihovně...
Ráno na pultě ležely časopisy. Kolegyně seděla za pultem, já šla nahoru, tak jsem časopisy popadla, že je uložím na místo. Kolegyně na mě vytřeštila oči a sdělila mi, ať je koukám položit a umyju si pořádně ruce. Proč??? Naznačila cosi o bezdomovci, tak jsem je mrskla zpátky a šla si drhnout ruce. U umyvadla jsem potkala druhou kolegyni, která mi do

Prtě v růžovém: Pot se podývat na ten domecék!!! ... Pot se podývat na ten domecék!!! ... Kájóóó! ...
Kájóóó! ... Pot - se - po - dý - vat - na - ten - do - me - cek!!!

Maminka: Andulko, nekřič tady.

Prtě v růžovém: Kájóóó! Kájóóó! Kájóóó! Kájóóó! Kájóóó! Kájóóó!...
Kájóóó! Kájóóó! Kájóóó!

Maminka: Andulko! Ticho. Jestli tady budeš takhle hulákat, tak tě

Nejen Péťa má v knihovně svého obdivovatele. Za poslední týden se na mě už asi po čtvrté byl podívat poměrně pohledný chlapec. Usmívá se na mě od ucha k uchu, občas se na něco poptá a popřeje mi pěkný den. Je mu tak zhruba čtrnáct...
Teď mě hrozně rozesmála kolegyně Eva. Kdo slouží v úterý večer na galerii, má vyhráno. V

Poslední dobou bych pořád jedla. V jednom kuse mám na něco chutě. Na sladké, na slané, na ovoce, zeleninu, chutě se střídají. Smutné bohužel ale je, že nemizí. S ukojením chutě jedné přichází okamžitě nová. Dneska jsem v práci zdlábla půlku obložené bagety, brokolicovou polívku, hrušku, bon pari a stejnak jsem pořád neměla dost. Neuváženě jsem vykřikla já mám na něco chuť!!! a z vedlejší

Asi se budu muset naučit rusky. Teda aspoň azbuku, abych ji uměla přepsat do latinky. Teď tu byla holčička a přinesla mi na papírku v tom děsivém písmu jméno autora, jestli od něj něco máme. Potupně jsem ji pusela požádat, aby mi nadiktovala, jak se to píše. Ach jo.