Vesele jen vesele

Nejen Péťa má v knihovně svého obdivovatele. Za poslední týden se na mě už asi po čtvrté byl podívat poměrně pohledný chlapec. Usmívá se na mě od ucha k uchu, občas se na něco poptá a popřeje mi pěkný den. Je mu tak zhruba čtrnáct...
Teď mě hrozně rozesmála kolegyně Eva. Kdo slouží v úterý večer na galerii, má vyhráno. V podstatě jediný úkol je galerii trochu urovnat a vyvézt nahoru knihy k rannímu založení a abecedně je seřadit. Jezdí se obvykle s notně naloženým vozíkem, tedy výtahem. Eva se výtahu bojí. Většinou na desetkrát tahá knihy po schodech nahoru. Nabízím jí obvykle, že jí je vyvezu, nabídla jsem se tedy i dnes. Rázné ne a zavrtění hlavou mi bylo odpovědí. "Já na to mám systém!" Ona si normálně přivolá výtah, strčí do něj vozík, zmáčkne tlačítko s odpovídajícím patrem a než se dveře zavřou, vyjde ven a vyběhne to po schodech. Geniální, ne?