Chlapečci jakéhokoliv věku milují dinosaury. Ti malí to dávají okatě najevo, ti větší se odhalí jen ve slabých chvilkách. U pultu v dětském oddělení knihovny se však setkáváte spíše s první jmenovanou skupinou. Bývají okatí, sladcí a k zulíbání:

Máte Psa baskervillskýho od Sherlocka Holmese?

Kvůli jednomu absurdnímu nařízení pro zaměstance naší roztomilé knihovničky jsem si jela pro jednu knihu do jiné pobočky. Jedenáct dopoledne, klid, sem tam pár člověků mezi regály, pulty bez front.

- Dobrý den, prosímvás, mám takovou naivní otázku, vyznáte se tady v těch dětských knížkách, znáte je?

Máte knížku Cesta kolem světa za 80 dní od Juliuse Vernera?

Pláču smíchy nad k4u. Člověk jde nakouknout, co se tam děje a narazí na tohle:

- v jedné knize je to zvíře, živé, vůbec ne smutné, má dva kamarády
- v druhé knize je to strom, který vypadá jako zvíře (stejné jako z první knihy), je smutný, ale pak má taky dva kamarády (z nichž jeden je stejný jako v první knize)
- existuje ještě třetí kniha, v níž se ta postavička strom-zvíře z druhé knihy jen mihne
Všechny tři knihy jsou od stejného autora.
Nápověda: Jeden z kamrádů je mravenec

Ani vám nebudu říkat, kdo tohle vymyslel. Každopádně jestli přijdete na správnou odpověď, dostane se vám ode mě ohromné pocty!

- Prosimvás, máte tady od Borovskýho Poštovní příběh?
- ??? Ehhh, to mi nic neříká. (Hledáme, nic nenalézáme) Jste si jistý, že se to jmenuje Poštovní příběh?
- No... Něco s poštou to bylo...
- A nevíte třeba, o čem to je?
- Vo nějakym pošťákovi...
- Aha... No, tak to vám bohužel asi neporadím. Pod tímhle ani žádným podobným názvem od Borovského fakt nic nemáme a abych pravdu řekla, tak mě ani nic nenapadá...
- Já si ještě zavolám

Máme v knihovně playstation. Neptejte se proč a jak a nač, prostě se tam ocitl a zůstane tam na věky věkův. Včera jsme jej po sérii neúspěšných pokusů a přivolání IT odborníka slavnostně uvedli v provoz stisknutím červeného tlačítka a já od té doby nemohu normálně pracovat, protože u informačního bodu propadám nekontrolovatelným záchvatům smíchu, po tvářích se mi koulejí nefalšované slzy a nejsem k utišení.

Vždycky když mám v pátek odpolední a sedím na registraci, mám chuť zpívat si slovenské lidovky. Protože tu obvykle už k večeru nebývá moc lidí, k práci si potichoučku broukám. Zrovna jsem si prozpěvovala Prídi Janík premilený, prídi k nám, ja ti za klobúčik pierko dám, červenú ružičku, rozmarínčok zelený, príď šuhajku milený, když tu se mi před pultem zjeví mladý muž.

Točité schodiště, cca čtyřletý okatý roztomilý klučík.
- Hele mami, kdyz des tady po tý stlaně (vlevo), tak můzes bojovat. A kdyz tady po tý (vpravo), tak nemůzes, plotoze tam je málo místa.
Víte odkud to ví?
- Z takový psílucky o bojování ve vězi.