O zmatených knihovnících

Kvůli jednomu absurdnímu nařízení pro zaměstance naší roztomilé knihovničky jsem si jela pro jednu knihu do jiné pobočky. Jedenáct dopoledne, klid, sem tam pár člověků mezi regály, pulty bez front.

- Dobrý den, u vás si můžu vyzvednout blokovanou knížku?
- Ano, jo, no, ano, tady. Chviličku jenom... já jsem to tady nějak špatně... ehm, kde máme gumu? (Nalezen mikrokousíček gumy, vygumováno špatné, přepsáno dobrým)
- Tááák (vítězoslavný úsměv). Tak copak to tu máme?
- Tu blokovanou knížku. (Odrecituju název, autora)
- Aha, jo. Ta by tady někde... No nevidím ji ale...
- Máte na ní ruku, ta tlustá, světlá.
- Aha, tady ji máme. Teď si jenom nejsem jistá... Půjčování, vracení... Aha, tady je to, půjčit. Tááák. (zas ten úsměv) Ještě si to půjčte vepředu u pultu.
- Jasně, děkuju moc :-)

- Dobrý den, prosím půjčit bez výpisu.
- Jasný. (Píp. KONEC. Vrrrr, tiskárna se rozjíždí.)
- Heh, pardon.
- Nevadí, počkám :-) Culíme se na sebe a čekáme, až se můj čtyřicetipoložkový výpis vytiskne v celé své kráse.
 

Tak mě tak napadá, vidí nás takhle i čtenáři? Jako ty zmatené bytosti za pultem? A jsou taky tak tolerantní a berou to s úsměvem, nebo jim nebetyčně vadí, když jim něco hledáme a nejsme s to jim pomoci?
Když takhle stojím frontu někde v Tescu, utahaná, unavená, otrávená a těšící se domů a těsně přede mnou se fronta sekne, protože té nebohé ženě za pultem se něco porouchalo, špatně načetla kód, potřebuje něco stornovat atd., obvykle v duchu zuřím. Pak se ale snažím představit si podobnou situaci v knihovně a najednou s tou paní soucítím, přesně vím, jak děsně se cítí, jak už toho má všeho taky akorát tak po krk a taky by už šla domů. A najednou vyčaruju úsměv, pěkně pozdravím, poděkuju, popřeju hezkej večer.
Dneska mě to v té knihovně vyloženě nabilo. Že nejsem sama, kdo sem tam tiskne nevyžádané výpisy a kdo čumí přímo na hledaný titul a nevidí jej a kdo potřebuje udělat tisíc věcí v jednu chvíli a neví, co dřív a že by měl obsloužit nejdřív čtenáře, ale když to jméno nevygumuje a nepřepíše hned, okamžitě ho zapomene.
Díky paní kolegyně a pane kolego :-)