Celý podvečer v práci mě sužovala chuť na gyros. Jo, máme plnou lednici a měl by se dojíst načatý tvaroh a cottage a ty předvčerejší housky. Jenže jsem měla chuť na gyros. A večer se tak příjemně ochladilo a bylo svěže a hezky. A Milému to TAK slušelo, když se oholil. Přišla jsem domů v půl osmé a hodinu přesvědčovala sebe i Milého, že bychom mohli jít ven (a dát si tam někde gyros). Že v tuhle dobu bude ve Stromovce úplně nejkrásněji (a ve Šlechtovce maj určitě gyros).

Že prej nepíšu. Tak píšu. Hlavně že abyste věděli, že zítra začíná v Argentinské výprodej Sanu Babu a hodlám si tam koupit další várku nových sukní. Na trika a mikiny chodím do sekáčů, Žižkov je sekáčomilný. Za poslední týden jsem byla asi třikrát a dvakrát kvůli tomu prala. Milý ze mě šílí (nešílí, ale líbilo se mi to spojení), ale miluje mě, takže co nadělá. Mám vybranou novou skříň a pořád se nedokážu rozhodnout, jestli je lepší delší šatní tyč a úzké police nebo široké police a krátká tyč. V Ikea mají sovičkové povlečení, sovičkové závěsy a sovičkové věšáčky, ale mám tolik sebeovládání, že jsem si je nekoupila. Víc než po sovičkách totiž toužím po sérii Hemnes, kterážto je ale tak drahá, že si ji stejně nikdy nepořídíme. Spoustu času trávím sněním u www.ikea.cz, www.jysk.cz, www.idea-nabytek.cz, www.fler.cz a spol. a úplně to miluju. Jestli bude večer vhodná chvíle, vyfotím vám, čím se teď nejvíc bavím.

Virtuální známí jsou zvláštní sortou přátel. I když jste je třeba nikdy neviděli, máte pocit jakéhosi souznění. Navštěvujete blogy lidí, kteří jsou vám sympatičtí, bavíte se nad jejich zážitky. Smějete se společně vtípkům jejich dětí, chlácholíte bolístky, povzbuzujete. Jenže někdy přijdou chvíle, kdy se zaváháte. Vždyť je vlastně neznám, budou stát o to, abych se ozvala?

Mrňavou minivýhodu ty naše krutě odpolední týdny do čtvrtnadevět večerních hodin mají.

Ve statistice návštěvnosti Píše.cz za posledních 14 dní je momentálně blog ET píše na 8. místě. Osmém!! Jen dvě příčky za Koblihou!! Za poslední dva týdny jsem napsala jeden článek. Fííha. Přestanu psát úplně a budu první :-))

... aneb útržky toho, co mi zrovna jde hlavou

Cha. Už vím, jak si zařídit, abych si trochu vydechla.

Máš na blogu něco nového, co bych si mohl přečíst? ptal se mě tuhle můj Nejmilejší.
Nejspíš ne, vůbec nemám na blog čas, tvářila jsem se upracovaně.
Protože si musíš udělat čas na mě, žejo? usmíval se tak, že jsem seminárku musela odsunout zas o pár minut dál.

Takže proto... :-)

Klidné vánoční svátky a v novém roce spoustu šťastných vloček milým muminkům, dryádám, ovesným vločkám, koblihám, vlčicím, bezvadným matkám i macechám jedno až čtyřnásobným, sečtělým otcům, shopaholickým blondýnkám, plačícím studentkám, které studium baví i otravuje, oblíbeným knihovníkům z naší i cizích knihoven a všem dalším, kteří se sem doklikali.

Zatraceně to je ale smutný předvánoční období. O víkendu zemřel Václav Havel, teď čtu, že svůj boj s rakovinou dnes ráno prohrála Hana Andronikova. Považovala jsem ji za jednu z nejlepších současných českých spisovatelek. Sedím v práci, v uších mi zní Neckářova Půlnoční a brečím.