Přemýšlela jsem právě ve sprše, odkdy trpím puntíkovanou mánií. Přišla jsem na to záhy, bodem (nebo snad puntíkem) zlomu byl studijní pobyt v Holandsku. Země je to zdánlivě sympatická, přívětivá a přátelská, při bližším ohledání depresivní, hrůzostrašná a užnikdyvícbychtamnejela. Asi tak 360 dní v roce tam prší, fičí ledový odporný vítr, je hnusně, zataženo a zima. Nepřeháním, strávila jsem tam 4 měsíce a jestli jsem za tu dobu zažila deset pěkných slunečných dnů, je to hodně. V takovém prostředí si nutně musíte vylepšovat náladu, tu čokoládou, tu výlety, tu nákupy.

Na nějaké celoroční bilancování se letos necítím, Silvestr mě nebere a asi ho oslavím po garfieldovsku
PF 2010 ;-)

Víte, jak přišly na svět Vánoce? Podle pohádkové knížky Lilly Eisenschimlové Co svět neviděl jednoho krásného dne přestalo pekařského tovaryše bavit motat pořád dokolečka housky a upekl něco jiného a nazval to... vánočka. Aby jí nebylo smutno, Pán Bůh jí odňal žebro a uplácal vánočníka. Ten byl ale k ničemu, akorát tak se připaloval a srážel a nic z něj nebylo. Po delších peripetiích vánočka našla své uplatnění a vymyslela lidem Vánoce.
Rozhodla jsem se dneska upéct prvně v životě vánočku a v hloubi duše jsem pevně doufala, že z ní nebude vánočník.

Dočítala jsem včera Zlo v krvi, tu knihu, kterou mám momentálně v menu. Je hrozně napínavá a dost jsem se u ní bála. Nejlepším doplňkem strašidelné dětské knihy je půlnoční hodina, huňatá deka a něco na zobání, zvolila jsem rozinky v čokoládě.

Jak si tak sedím u počítače, padl mi pohled na vázu na okně. Barbory kvetou jak o život a mě napadlo něco děsivého. Doufám, že mi nechtějí přičarovat toho mladíčka, co se na mě chodí culit, když sedím na registraci. Ne že by nebyl pěknej a sympatickej, ale je mu devatenáct!!!
Dá se nějak ovlivnit, koho byste pomocí těch bílých kvítků chtěli získat?
Nebo aspoň koho byste nechtěli získat? :-)))

Věřte tomu nebo ne, dosud jsem netušila, že Jarek Nohavica nazpíval knihovnickou píseň. Doufám, že nevypadám srandovně, různé dotazy a té devítka jsou aktuální pořád :-)

... resp. z Irska, ale ty, co jsem měla ve Vídni. Chlupaté, růžové, puntíkaté. Zelené puntíky jsou protkávané zlatou nitkou, takže se místy třpytí, což na umělém světle v půl desáté večer není vidět. Ty modré puntíky se ukázaly býti fialovými, všimla jsem si toho až na fotce. Byla bych dala ruku do ohně za to, že jsou světle modré...
Ne, že bych měla nutkavou potřebu vkládat sem fotky svých ponožek, ale Muminek je toužil vidět a už dřív tu nějaká taková prosba padla, tak aspoň tyhle jedny :-)

Pro všechny, kdo mě v čtenosti blogu posouvají na Píše.cz stále výše, i pro ty, kteří sem zabloudili úplně náhodou:

Krásné Vánoce, spoustu úsměvů pod stromečkem i v nastávajícím roce, mnoho štěstí, zdraví, lásky, úspěchů a splnění všech vašich tajných přání!

ET

Hádejte, na co se včera ET koukala?

Padá na mě splín. Skoro jak loni touhle dobou, jen nebrečím a v krku mi není tak strašně úzko. Jsem tu úplně sama, kolegyně už dávno odešly, v dětském není vůbec nikdo, jen já a tupě hučící počítač.

Za prvé - chceš snad spadnout a zlomit si nohu?
Za druhé - podívej se na to bahno kolem. Víš, jak budeš vypadat? Takhle do tý cukrárny teda nepudem.
...
No vidiš, já jsem ti to řikal... Tak vstávej. Šup, tlapku... Dobrý? A už tam nelez, prosimtě. (únor 2009, kdesi za Litoměřicemi)

Jenže když ono je po ránu tak krásně namrzlo, kdo by odolal. Zatím jsem sebou ještě neflákla ;-)

...rozkládá se malebné město Vídeň. V samém centru Vídně stojí běloskvoucí budova Albertina, která ve svém nitru ukrývá perly nejvzácnější. V současné době perličky impresionistické a kdo u toho nesměl chybět? Samozřejmě knihovníci.

Před chvílí proběhla v dětském koutku rvačka o poslední leporelové kousky Mašinky Tomáše.

tu toho už bylo napsáno dost, tak jen slíbená fotokodumentace: (je tam nějaké podivné formátování, ale už si s tím hraju půl hodiny a jdu radši spát, upravím někdy jindy :-))

Houpací koníci pro hravou a dětinskou ETinku
 

Tohle chci!!!

Článek má pokračování ;-)

Máme v knihovně kolegyni, která chodí zahalená v šátku. Napadlo by vás, že to může některé čtenáře pohoršovat??? Ještě že je pan ředitel rozumnej, tohle fakt nemá obdoby. Je mi z toho smutno.

ET chtěla moc jít na Vánoční hrnčířské trhy na pražském Výstavišti. Chtěla na ně jít tak strašně moc, že i bez záznamu do diáře byla schopna datum konání nosit v hlavě a v kýžený den se na ně opravdu vypravila. A tam to všechno začalo. Vlastně už předtím, když jsem čtvrt hodiny čekala na zastávce na tramvaj, která má jezdit po čtyřech minutách. Až pak jsem si všimla, že na křižovatce před zastávkou stojí jedna úplně těsně vedle auta. Tak moc těsně, že vlastně stála už spíš v tom autě. Tak jsem šla na autobus. Taková milá předehra.

Čtu naprosto neuvěřitelnou knihu - komiks. Čtenářskodeníkové články absolutně nestíhám, ale aspoň kratinkou zmínku o téhle knize si neodpustím. Pozor, prozrazuje děj.

1. Stavila jsem se dnes cestou z práce v květinářství. Kamarádka měla narozeniny a veškerou fantazii k vymýšlení dárků jsem vypotřebovala na ty vánoční. Podle hesla podle sebe soudím tebe jsem se rozhodla, že orchidej v nějakém pěkném květináčku je úžasným dárkem a potěší daleko víc, než nějaké cetky tretky. Jen pevně doufám, že kamarádka nemá podobné pěstitelské schopnosti jako já, protože mou péčí zahynul i kaktus :-)
   [ Pokračování článku ]

Až mě zas někdy popadne v osm večer touha začít péct perníčky, tak mě prosím zastavte. Zvláště pokud mám zaděláno z tři čtvrtě kila mouky a těsto leží stále ztuhlé v lednici. Po dlouhé době jsem se opět objevila kouzlo ICQ, vykecávám se, vykecávám a takhle to dopadá:

1) Kolikátého máme dnes?
2) Kdopak dnes slaví svátek?
3) Copak má ETinka ve váze?

Víme? :-) Teď to mám pojištěné ze všech stran, už zbývá jen počkat, jestli vykvetou ;-)))

Miluju ho, nade všecky ostatní. Je úžasný, jemný, vypadá skvěle a nádherně voní. Mluvím o něm už dlouho, ale dnes jsem se konečně rozhoupala. Nebyla to láska na první pohled, zpočátku jsem byla trochu nedůvěřivá, jako ke všem.  Ale je jiný, je prostě dokonalý.