Půlhodinové bloudění v OBI, totálně zatuhlá záda, neumytelné ruce, dlouhé předlouhé přehrabávání v krabičce plné různých korálků a vybírání jednoho druhu krásně hnědomedových, asi tři sta tisíc hvězdiček vyřezaných z mandarinkové a pomerančové kůry, několikaminutové snažení uvázat na stuze uzlík kousek od středu a následné pokusy vyrobit ze stuhy ukázkovou mašličku (čas násoben čtyřikrát), dva

Jsem tak děsně vyčerpaná, že už nedokážu vymyslet ani pořádný nadpis. Vyždímaná jako citron, říká moje kamarádka, tak nějak se dneska cítím. Mám za sebou další dva dny ve škole, dnes od osmi rána do pěti odpoledne. Už to samo je poměrně nechutné. Když k tomu přidáte velmi mnoho divných grafů, které se nazývají třeba Graf modelu agrární nabídky odvozeného pomocí mzdových strnulostí nebo

Proč si všichni anglicky hovořící cizinci chodí pro informace do dětského oddělení? Proč??? Vždyť hned proti vchodu v centrální hale mají hlavní informace, nikdo tam takhle po ránu nebývá, měli by to při ruce. Takhle se musí táhnout do dětského, optat se MĚ a já je zas ženu tam kam potřebují. Ušetřili by si cestu. A mně by ušetřili spoustu stresu. Příště asi na otázku Do you speak English? odpovím No.

Šla jsem včera s kamarádkou na kávu. Sice se to zvrhlo ve zcela vydatnou a úžasnou večeři, ale to je vedlejší. Povídáme povídáme, kamarádka se nově přestěhovala, takže musí dojíždět dál do práce, i postěžovala si na ranní špičku, přeplněné dopravní prostředky a milé spolucestující. Pak z ní vypadlo něco neuvěřitelného - prý: tou naší ranní tramvají jezdí v podstatě samí důchodci. Říkáme jí

Máte rádi cirkusy? Já je téměř odmala nemusím. Děsně to tam hlučí, zvířat běhajících dokolečka dokola mi bývalo spíše líto a při vystoupení klaunů jsem doslova trpěla. Přesto jsme dnes do cirkusu zavítaly. Tedy ne do cirkusu, ale do Cirkusu. Zmožené a zcela vysílené nakupováním jsme se tam šly s Aknezobkou uklidnit a nabrat síly.
Cirkus je úžasná útulná

Tak nevím, na co poslední dobou myslím, ale dnes jsem si vzala do práce k obědu místo polévky sklenici se šťávou na kuře. Překvapení v poledne bylo veliké. A nemilé. Tak jsem si zalila instantní polívku a aspoň pobavila svou historkou půl kanceláře.

Na těchhle dvou scénách z Přátel:

Inspirována Meenou a povzbuzena Aknezobkou, pustila jsem si včera večer film Láska nebeská. Pokud se nalézáte v nezáviděníhodném, lehce depresivním, lehce smutném, lehce bláznivém rozpoložení s hlavou kdesi v oblacích jako já, je to to nejhorší, co vás může napadnout :-) Pokud vás nedostane alespoň jedna z mnoha úžasných scén doslova na kolena, musíte mít srdce z kusu ledu. Já jsem si těch nádherných

Dlouho očekávaný a plánovaný výlet do Vídně je za námi. S hordou dalších milých knihovníků (jak taky jinak v poslední době:-) jsme se vypravili obdivovat dílo úžasného Vincenta van Gogha. Zážitek veskrze zajímavý. To, že výletu předcházela narozeninová knihovnická oslava, z níž jsem se vrátila v jednu v noci, by nebylo na překážku, pokud bych nemusela ve tři v noci vstávat. Dvě hodiny spánku nejsou

Zmítám se mezi Proč???!!! a _Ááá^ááá_ááá^ááá_ááá!!!a jazýček vah není schopen ustálit se ani na jedné z misek. Jsem naštvaná sama na sebe a hrozně si nadávám. Proč nejsem schopná oprostit se od nesmyslných emocí, snů, výplodů mé choré mysli a uvažovat racionálně? Život je ke mně v některých aspektech hrozně nespravedlivý.

Koupila jsem si nové kalhotky. Ne že by na tom bylo něco tak zajímavého, že bych se o to potřebovala podělit se světem. Pobavila mě ale ta cedulka s informacemi o praní, která obvykle bývá všita do boku nebo na horní okraj. Kalhotky jsou proužkované, šedo bílé. Na štítku je napsáno, že bílá se má prát na 60°, barevná na 40°. Fakt by mě zajímalo, jak je to myšlené. Mám je před praním rozstříhat a prát každý proužek odděleně zvlášť? :-)

Právě jsem shlédla nově představené logo českého předsednictví v EU. V první chvíli jsem myslela, že jde o nepovedený vtip. Po prohlédnutí několika stránek mě smích přešel. TOHLE nás má fakticky reprezentovat? To snad ne...

Údajně bylo vybráno z 350 návrhů. Snad bych

Kniha Philipa Pullmana Světla Severu je asi kouzelná a umí létat. Nacházím ji dneska během dne na různých místech, rozhodně ne však v polici, kam má patřit. Nebo že by jí čtenáři pomáhali?

Pocit největšího pracovního uspokojení a úžasné dokonalosti zažívám ve chvíli, kdy se mi pokud možno co nejkomplikovanější cestou podaří najít knihu, kterou čtenář nebyl schopen jakkoliv popsat. A já jsem ji našla! Něco takového vám dokáže na malý moment zvednout sebevědomí až do nebeských výšin.

Mám zas dneska oužasňácky povedený den. Nejen že nemám fantazii, proti mě se spiknul celý svět, abych si nemohla vesele korálkovat...
Udělala jsem si náhrdelník a k němu náušničky z fialových korálků. Sice se mi k ničemu nebudou hodit, poněvadž mám jedno jediné fialové tričko a obávám se, že zrovna k tomuhle tričku ty korálky nebudou úplně pasovat, ale stejně to zkusím aby mi to v práci mohl

Navrhla jsem v průběhu týdne Petře, zda-li by si nechtěla jít zase zahrát na Palubu. Dobře mi tak!
Vyrazily jsme dnes. Přišly jsme, žádný zápach z pečených toustů, žádní uječení lidé, jen dědeček poklidně hrající s vnukem jakousi vesmírnou blbárnu. Vypadalo to na prima odpoledne. Hned zpočátku nás pán za pultem zaskočil, poněvadž v nabídce nebyly

Dnes jsem byla v nové korálkárně. Buď to tam mají děsně drahý, nebo mě natáhli. Paní prodavačka byla navíc děsivě protivná, na můj dotaz, zda a kde mají zamačkávací rokajl protočila očička v sloup a navigovala mě pohledem po dvou centimetrech, kde se nachází. Podobně jako já má asi problém s rozlišením pravé a levé strany, takže jsem chvíli uvažovala, jestli jsem ta blbá já nebo ona. Tentokrát

Omylem jsem dneska napsala adresu svého blogu místo do adresního řádku do vyhledávacího okénka na Googlu.

Několik zjištění:
- nejen spřátelení knihovníci a několik kamarádů mě čte
- na dotaz et.pise.cz bylo nalezeno 288 výsledků (v podstatě je to jen šest odkazů, ale to je šumák)
- hned jako druhý odkaz jsem našla tohle: http://kestler.blog.cz/0810/et-pise-cz

Ješitně

Co všechno se může přihodit v knihovně...
Ráno na pultě ležely časopisy. Kolegyně seděla za pultem, já šla nahoru, tak jsem časopisy popadla, že je uložím na místo. Kolegyně na mě vytřeštila oči a sdělila mi, ať je koukám položit a umyju si pořádně ruce. Proč??? Naznačila cosi o bezdomovci, tak jsem je mrskla zpátky a šla si drhnout ruce. U umyvadla jsem potkala druhou kolegyni, která mi do

Napadlo mě, co bych dělala, kdybych si nedejbože třeba zlomila pravou ruku. Už asi hodinu zkouším místo pravé ruky používat ke všemu levou. Docela mi to jde. Klikání na myši prsteníčkem jsem zvládla hravě. Smrkání, pití a požírání čokolády je bez problémů, uklízení nádobí taky. Poměrně těžké je převlékání, to však dle mého není ani tak prohozením pravé ruky za levou, jako spíš kompletním vyloučením použití jedné ruky. Jdu se umýt, zkusím si levou čistit zuby.

PS: Je vidět, že mám houby co na práci, když mám čas na takovýhle blbostě.

Prtě v růžovém: Pot se podývat na ten domecék!!! ... Pot se podývat na ten domecék!!! ... Kájóóó! ...
Kájóóó! ... Pot - se - po - dý - vat - na - ten - do - me - cek!!!

Maminka: Andulko, nekřič tady.

Prtě v růžovém: Kájóóó! Kájóóó! Kájóóó! Kájóóó! Kájóóó! Kájóóó!...
Kájóóó! Kájóóó! Kájóóó!

Maminka: Andulko! Ticho. Jestli tady budeš takhle hulákat, tak tě

Moje pubertální láska bude mít v Praze koncert. Slovenská skupina No Name se sem chystá koncem listopadu!!! Petra se mi sice krapet smála, jestli už frontmanovi skupiny, Igoru Timkovi, bylo aspoň osmnáct, jenže náhodou, Igor už je dvojnásobným otcem. Má krásný hlas a v jeho podání (mí slovenští příbuzní a kamarádi prominou) ta slovenština zní úplně

Nejen Péťa má v knihovně svého obdivovatele. Za poslední týden se na mě už asi po čtvrté byl podívat poměrně pohledný chlapec. Usmívá se na mě od ucha k uchu, občas se na něco poptá a popřeje mi pěkný den. Je mu tak zhruba čtrnáct...
Teď mě hrozně rozesmála kolegyně Eva. Kdo slouží v úterý večer na galerii, má vyhráno. V

Včera jsem do postele uléhala velmi čerstvá, usnout mě donutila jen síla zvyku.
Ráno jsem z postele vstávala velmi nečerstvá, neusnout při čištění zubů mě donutila jen síla zvyku.
Co z toho plyne? Chce se mi spát. Chce se mi co? - Spát. Spát se mi co? - Chce. Komu se chce spát? - Mně.
Zazpívala bych si Ach já jsem tak unavena..., ale nemám tu druhý hlas a kolegyně mě vraždí pohledem, už jen když si zpívám Včelí medvídky.

Můj mobilní telefon se rozhodl, že už se mu se mnou asi nelíbí a po kouskách mě opouští. Po kouskách myslím doslovně, po stranách má takové gumičky a ty se odlupují, odchlípávají a vůbec, celý mobil vypadá moc hezky. I uvažuji o tom, že bych si pod stromeček nadělila nějaký pěkný novější model.
Technickým parametrům nerozumím, a tak se omezuji na výběr podle toho, co je vidět. Co se týče vnitřku

Vedly jsme o polední pauze ve škole s okolosedícími studentkami vysoce intelektuální debatu. Jaký je správný tvar instrumentálu plurálu substantiva myš. (Sestavit tuto větu bylo to nejintelektuálnější na celém příběhu - pro ty, co už odrostli školním střevíčkům a zůstali latinskou terminologií nedotčeni - jaký je sedmý pád množného čísla podstatného jména myš). Jako já si trvám na tvaru s myšmi,

Opět jsem vyrazila s knihovnickou společností do kina. Opět na Bergmana. Tentokráte už bez letní tematiky, přenesli jsme se do 14. stol., na film Pramen panny. Neumím hodnotit filmy, prostě se mi líbí nebo nelíbí a pro tenhle snímek nacházím jen jediné odpovídající slovo. STRHUJÍCÍ. Ještě