Nechť už je to za mnou

Tentoměsíční PMS mě asi zabije. Už třetím dnem mě pronásledují nezvladatelné chutě na sladké a vůbec cokoliv, co se k jakémukoliv jídlu nehodí. Snaha oblafnout své chuťové pohárky plným talířem nastrouhané mrkve s jablkem a kousky piškot dnes vzala za své při sledování neskutečně pitomého filmu na Nově. Ze čtvrt litru vanilkové zmrzliny s čokoládovým topingem jsem odloubala tu vrchní část s čokoládovým topingem, na zbytek jsem si rozehřála čokoládu na vaření. Je mi špatně jen na to pomyslím, zároveň mám ale chuť na chleba s bylinkovým sýrem.
Nesnáším označení PMS, ale tyhle chutě jsou ještě horší než to označení. Holky, míváte i nějaké jiné "typické" příznaky? Mě provází jen ty čokoládové záchvaty, když nad tím tak přemýšlím. A zvýšená citlivost na čichové vjemy, což je hrozně zvláštní stav, v přeplněné knihovně nebo metru obvykle ne zrovna příjemný, ale má to i své kladné stránky. Mít to pořád, asi se zblázním, ale takhle krátce nárazově to působí až euforicky. To se pak úplně vžívám do postavy Süskindovy knihy, pana Grenouilla. Hltavě nasávám všechny libé vůně (a extrémně se mi zvedá žaludek z nepříjemných pachů). Ráno jdu do práce a ve vzduchu cítím sníh a zimu a čerstvost a mráz, všechno a všichni kolem voní daleko výrazněji. Z některých vůní se mi chce až skákat, tančit a křičet, což by ale na lidi kolem mohlo působit trochu šíleně, tak jen mlčky intenzivně vdechuji a je mi hned líp na duchu.
Vida, nějak se mi článek posunul trochu jiným směrem. Někdy vlastně ani nechci, aby tohle bláznivé období bylo už za mnou. Mohla by kdyžtak odskákat ta čokoláda a citlivý nos že by se ještě chvilku pozdržel, prosím? Mám zrovna nohy natřené levandulovým olejem, na sobě čerstvě vyprané triko vymáchané v úchvatné aviváži a je to jak balzám na duši. Tohle fakt miluju.