Zlomeniny a jiné zimní radosti

Tak vám tak jdu večer z práce, na sídlišti namrzlý chodníky, bruslím jak na kluzišti a každou chvilku mi podklouznou nohy nasoukané v kozačkách s tou nejhladší podrážkou na světě.
Přemýšlím, co by se asi tak stalo, kdybych sebou flákla a zlomila si ruku. Byla by lepší zlomená pravá nebo levá? Jak bych fungovala v práci? Nebo se na zlomenou ruku dává neschopenka? V živých barvách vidím, jak sedím na informacích a datluju na klávesnici jednou rukou, na registraci nezvládám načíst velké knihy, protože je jednou rukou neuzvednu a s vozíkem se přes prahy zabíjím.
Zajímá mě, jestli se na zlomenou ruku můžou dávat taky ty barevný voděodolný sádry a jestli bych chtěla radši červenou, oranžovou nebo zelenou. Lepší by byla zlomená levá, protože pravou bych si na tu barevnou sádru mohla malovat kytičky, sluníčka, berušky a jiné veselé obrázky.
A najednou padám k zemi a instinktivně pod sebe cpu ruce a v zápěstí to najednou křupe, jako by se mi přelomily všechny kosti. A je to tady. Chci oranžovou, napadá mě jako první. Vstávám, bolestí v ruce se mi až tají dech. Je jakási bezvládná, ale můžu s ní hýbat. Opatrně kývu zápěstím nahoru a dolů. Bolí, ale ne tak strašně moc jako před chvílí. Docházím posledních pár kroků k domu, jemně kroužím zápěstím a už nemusím zatínat zuby. Asi to bude jen naražený.
Příště budu cestou z práce myslet na to, aby už bylo jaro.