Protože pravděpodobně většina lidí chodí na filmy dřív, než už je dávají jen v jednom jediném kině v divných vysílacích časech, tak už jste o filmu Julie & Julia jistě slyšeli.

Pamatujete, jak jsem v červnu psala o oslavách 20 let svobody v Polsku, na nichž vystupoval Jarek Nohavica? A jak tam zpíval tu ulítlou písničku o orangutanovi a uváděl ji vtipnou sebekritikou, jak moc klesl? Tady to máte naživo, pobavila jsem se podruhé, jako bych u toho zas byla:

Podivná směsice v nadpise v sobě skrývá včerejší úžasný den.

V devět ráno jsem v knihovně přivítala své milé prvňáčky a v historickém kostýmu jsem je pasovala na čtenáře knihovny a rytíře Čtenářského řádu. Prý to bylo okouzlující. Já jako zástupkyně královny Knížkového království v růžových renesančních šatkách vážících asi jako slušnější koberec do obývacího pokoje, upnutých v pase

Mám prý být na sebe milejší, tak se vedle učení a práce snažím myslet na něco hezkého. Je mi z toho spíš neveselo, ale jeden pěkný zážitek bych měla.
To jsme vám takhle vyrazili s tou knihovnickou bandou do divadla. Sice tomu předcházely nějaké zmatky s lístky (někdo nemohl, šla jsem já, pak zas někdo nemohl a měla jsem místo něj jít já, jenže už jsem šla místo toho prvního někoho, takže ten

Bylo nebylo. Za devadesátero regály a sedmi sty tisíci knih rozkládá se nevelká kancelář. V té kanceláři od pondělí do pátku a občas i v sobotu tráví část své pracovní doby dvě knihovnice. Jsou jedna praštěnější než druhá, ale ta druhá možná trošku víc než první. Vezměme vyprávění pěkně od začátku...
Jsou tomu již jistě dva měsíce, kdy si Aknezob koupila lístek na vytoužené představení do

Ačkoliv již v sobotu vykouklo v Praze slunéčko a ohřáli jsme se, nezaškodí zajít na nějakou bláznivě letní hru do divadla.
Mám docela rada ta zvláštní moderní představení, která se nějakým způsobem vymykají klasickému divadlu. Ypsilonka je pro takové úlety jako stvořená a tahle hra je naprosto výjimečně skvělá. Kam vítr, tam pláž je totiž hrou, kde se v podstatě vůbec nic

poposedněme o jedno místo.
Bože, bože. Já jistě přijdu pozdě.
Srazte jí hlavu!

Tři věty, které jsem během cca hodiny a půl slyšela nesčetněkrát. Poznáte, odkud pocházejí?
Kdo by nepoznal? Kdo by neznal Bílého králíka, Kloboučníka, Zajíce Březňáka, uječenou Královnu a především a hlavně - Alenku. Alenku z kraje divů a za zrdcadlem.
Jo, pro tuhle bláznivou knížku

V rámci mého nezblbnutí ze studia a odreagování se, vyslala mě kamarádka do divadla. Bylo to ex-ce-lent-ní. Pokud během zhruba půl roku zavítáte do divadla tak třikrát, dost těžko můžete cokoliv hodnotit či snad kritizovat. Kritizovat nebylo co, hodnotit nebudu, protože to neumím. Prostě hra se mi buď líbí nebo nelíbí a basta fidli. A vím, že tahle se mi líbila. A moc. Bylo to skvělé, vtipné, zábavné

Moje pubertální láska bude mít v Praze koncert. Slovenská skupina No Name se sem chystá koncem listopadu!!! Petra se mi sice krapet smála, jestli už frontmanovi skupiny, Igoru Timkovi, bylo aspoň osmnáct, jenže náhodou, Igor už je dvojnásobným otcem. Má krásný hlas a v jeho podání (mí slovenští příbuzní a kamarádi prominou) ta slovenština zní úplně

Opět jsem vyrazila s knihovnickou společností do kina. Opět na Bergmana. Tentokráte už bez letní tematiky, přenesli jsme se do 14. stol., na film Pramen panny. Neumím hodnotit filmy, prostě se mi líbí nebo nelíbí a pro tenhle snímek nacházím jen jediné odpovídající slovo. STRHUJÍCÍ. Ještě